II. světová válka · Rok osvobození: Overlord a Bagration
Normandie a Falaise
Normandské živé ploty a vleklá bitva o předmostí
Než došlo k průlomu u Saint-Lô, museli Spojenci v červnu a červenci 1944 překonávat obtíže, které stojí za bližší pohled. Zvlášť náročné byly boje v západní Normandii. Německé jednotky využívaly jednotlivé valy a vesnice jako obranná postavení, z nichž mohly působit těžké ztráty postupující pěchotě i tankům. Spojenecká obrněná technika se v tomto prostředí obtížně pohybovala a často ztrácela možnost účinně podporovat vlastní vojáky. Americké jednotky proto postupně upravovaly taktiku a začaly používat také speciálně upravené tanky s ocelovými nástavci pro prorážení živých plotů. Německá obrana současně těžila z bojových zkušeností některých jednotek a z krátkých vzdáleností, na nichž probíhaly střety. Přes značnou převahu v dělostřelectvu, letectvu a zásobování postupovali Spojenci během června a první poloviny července často pouze o několik kilometrů. Boje v Normandii tak byly především vyčerpávajícím zápasem o jednotlivé vesnice, komunikace a obranná postavení, nikoli nepřetržitým rychlým postupem.
Cherbourg, spojenecké zásobování a obtížné boje o Caen
Jedním z prvních důležitých úkolů amerických jednotek bylo obsazení přístavu Cherbourg na severním konci poloostrova Cotentin. Město bylo dobyto 26. června 1944, ustupující německé jednotky však značně poškodily přístavní zařízení, takže jeho plné využití vyžadovalo rozsáhlé opravy. Spojenci proto nadále záviseli především na dopravě zásob přes invazní pláže a provizorní přístavní infrastrukturu. Ve východní části předmostí pokračovaly britské a kanadské jednotky v bojích o Caen, jehož obsazení patřilo k původním cílům prvního dne invaze. Německé velení v jeho okolí soustředilo významné obrněné síly, včetně několika divizí Waffen-SS. Britská operace Epsom na konci června přinesla omezené územní zisky, ale nevedla k rozhodujícímu průlomu. Další útok následoval 8. července pod krycím názvem Charnwood. Britské a kanadské jednotky vstoupily 9. července do severní části Caen, zatímco německá obrana se udržela jižně od řeky Orne. Ovládnutí zbytku města a jeho jižních přístupů si vyžádalo další boje, mimo jiné během operace Goodwood zahájené 18. července. Caen se tak stalo jedním ze symbolů pomalého a nákladného spojeneckého postupu. Německé obrněné síly byly sice vázány v jeho okolí, zároveň však Britům a Kanaďanům působily značné ztráty a bránily rychlému proniknutí do otevřenější krajiny jižní Normandie.
Spojenecké letectvo, německé zásobovací potíže a civilní ztráty
Spojenecká vzdušná převaha představovala jednu z nejvýznamnějších výhod během normandské kampaně. Britské a americké stíhací bombardéry napadaly německé přesuny, železniční tratě, mosty, sklady a dopravní uzly. Zvlášť ve dne bylo pro německé jednotky obtížné přesouvat větší kolony bez rizika leteckého útoku. Soustavné ničení dopravy omezovalo přísun posil, munice a pohonných hmot na frontu. Letecká převaha však neznamenala, že Spojenci dokázali vždy přesně zasahovat německá postavení. V hustě zastavěných oblastech a členité krajině byla účinnost přímé letecké podpory proměnlivá. Některé těžké bombardovací útoky navíc způsobovaly ztráty vlastním jednotkám a přispívaly k již popsanému utrpení normandských civilistů. Ničení měst připravovalo obyvatele nejen o domovy, ale také o potravinové zásoby, nemocnice a dopravní spojení. Vedle obětí na životech zaznamenalo francouzské ministerstvo obrany asi 300 000 lidí, kteří utrpěli závažné materiální škody nebo přišli o domov. Vojenský přínos letecké převahy tak provázely závažné důsledky pro místní obyvatelstvo.
Operace Cobra a americký průlom západně od Saint-Lô
Rozhodující změna nastala 25. července 1944, kdy americká 1. armáda generála Omara Bradleyho zahájila operaci Cobra. Jejím cílem bylo prorazit německou obranu západně od Saint-Lô a vytvořit prostor pro nasazení obrněných a motorizovaných jednotek. Útoku předcházelo rozsáhlé bombardování německých postavení těžkými, středními a stíhacími bombardéry. Jeho ničivý účinek vážně narušil obranu některých německých jednotek, zejména tankové divize Panzer Lehr. Bombardování však zasáhlo také americké vojáky. Dne 25. července zahynulo následkem chybně svržených pum 111 amerických vojáků a téměř 500 dalších bylo raněno. Mezi mrtvými byl také generálporučík Lesley J. McNair, jeden z nejvýše postavených amerických důstojníků padlých během války. První den pozemního útoku nepřinesl okamžitý rozsáhlý průlom, ale německá obrana začala v následujících dnech rychle ztrácet soudržnost. Americké jednotky postupně pronikaly do její hloubky a využívaly rostoucí převahy v pohyblivé technice. Dne 28. července dobyly Coutances a 30. července dosáhly Avranches, čímž získaly přístup k otevřenějším oblastem jižní Normandie. Operace Cobra tak ukončila dlouhé období převážně pozičních bojů a umožnila přechod k rozsáhlým manévrovým operacím.
Pattonova 3. armáda a německý protiútok u Mortainu
Americký průlom umožnil zásadně změnit charakter bojů. Dne 1. srpna 1944 začala ve Francii operačně působit americká 3. armáda pod velením generála George S. Pattona. Část jejích jednotek postupovala na západ do Bretaně, kde se nacházely důležité přístavy, zatímco další síly směřovaly na jih a později na východ. Německé velení nebylo schopno rychle vytvořit souvislou novou obrannou linii a americké obrněné kolony pronikaly do jeho týlu. Adolf Hitler však odmítal rozsáhlejší ústup a nařídil protiútok, který měl prorazit americké postavení u Avranches a přerušit spojení mezi americkými vojsky v Bretani a zbytkem spojeneckého předmostí. Operace označovaná jako Lüttich začala v noci z 6. na 7. srpna 1944 v prostoru Mortainu. Německé tankové divize dosáhly dílčích počátečních úspěchů, ale narazily na americkou obranu, nedostatek potřebných záloh a značné logistické potíže. Jakmile se zlepšilo počasí, spojenecké letectvo útočilo na německé jednotky a jejich zásobovací trasy. Přes určitý rozsah použitých obrněných sil se německému velení nepodařilo dosáhnout Avranches ani zastavit americký postup. Neúspěšný protiútok navíc soustředil významné německé jednotky v prostoru, kde jim začalo hrozit obklíčení spojeneckými armádami postupujícími ze severu a jihu.
Kanadské, polské a americké jednotky uzavírají falaisskou kapsu
Po neúspěchu německého protiútoku u Mortainu se spojeneckému velení otevřela možnost obklíčit značnou část německých sil v Normandii. Americké jednotky postupovaly z jihu a jihovýchodu směrem k Argentan, zatímco britské, kanadské a polské síly útočily od Caen k Falaise. Významnou roli hrála kanadská 1. armáda, která zahájila 8. srpna operaci Totalize a 14. srpna navazující operaci Tractable. Obě operace měly prolomit německou obranu jižně od Caen a postupně uzavřít prostor, jímž ustupovaly německé jednotky. Do bojů se zapojila také polská 1. obrněná divize generála Stanisława Maczka, která působila pod kanadským velením. Město Falaise bylo obsazeno 17. srpna, zatímco další spojenecké jednotky pokračovaly směrem k Trunu a Chambois. Dne 19. srpna navázaly polské jednotky v oblasti Chambois spojení s americkými silami, čímž se hlavní ústupová cesta německých armád uzavřela. Průchody mezi jednotlivými spojeneckými postaveními však ještě nebyly zcela zabezpečené. Německé jednotky se proto pokoušely probít na východ, zatímco další německé síly útočily zvenčí ve snaze obnovit spojení s obklíčenými vojsky. Zvlášť těžké boje probíhaly na výšinách Mont Ormel, kde polští vojáci drželi významné postavení označované jako Maczuga. Teprve 21. srpna se podařilo zbývající únikové prostory definitivně uzavřít. Falaisská kapsa tak představovala výsledek koordinovaného postupu několika spojeneckých armád, v němž měly důležitou úlohu zejména kanadské a polské jednotky.
Německé ztráty u Falaise a omezený rozsah spojeneckého obklíčení
Boje ve falaisské kapse znamenaly pro německé ozbrojené síly jednu z nejtěžších porážek na západní frontě. Ustupující jednotky byly sevřeny na omezeném prostoru, zatímco jejich dopravní kolony čelily dělostřelecké palbě a spojeneckým leteckým útokům. Německé velení se pokoušelo zachránit alespoň část vojáků a velitelů, ale mnoho jednotek muselo opustit tanky, vozidla, dělostřelectvo a další těžkou výzbroj. Počet německých ztrát se v jednotlivých historických studiích liší podle vymezení prostoru, období a způsobu započítávání zajatců. Běžně uváděné odhady připisují závěrečným bojům přibližně 10 000 německých padlých a desítky tisíc zajatých, často kolem 50 000 osob. Dalším desítkám tisíc mužů se však podařilo uniknout na východ ještě před úplným uzavřením obklíčení nebo během posledních bojů o ústupové koridory. Falaise proto nelze popisovat jako úplné zničení všech německých armád v Normandii. Německé jednotky sice utrpěly mimořádné ztráty na lidech a technice, ale část jejich zkušeného personálu se stáhla za Seinu a později pokračovala v boji. Spojenecké vítězství mělo přesto zásadní operační význam. Německá obrana v severní Francii ztratila schopnost udržet dosavadní frontovou linii a ustupující jednotky již nemohly včas vytvořit účinnou obranu proti rychlému postupu Spojenců. Bitva o Normandii se tím přiblížila ke svému konci, přestože boje o některá města a přístavy pokračovaly i v dalších týdnech.
Osvobození Paříže a obnovení francouzské politické autority
Rozpad německé obrany v Normandii umožnil spojeneckým vojskům rychle postupovat směrem k Seině a do dalších oblastí severní Francie. V samotné Paříži mezitím sílila činnost domácího odboje, který usiloval o osvobození města ještě před příchodem pravidelných spojeneckých jednotek. Od 19. srpna 1944 se v metropoli rozvinulo ozbrojené povstání vedené příslušníky Francouzských vnitřních sil a dalšími odbojovými skupinami. Povstalci obsazovali veřejné budovy, stavěli barikády a útočili na německá postavení. Spojenecké velení původně nepovažovalo okamžité obsazení Paříže za nejnaléhavější vojenský úkol, protože rozsáhlé město vyžadovalo značné zásobovací kapacity. Politická situace a obavy o osud povstání však vedly k rozhodnutí vyslat do hlavního města francouzskou 2. obrněnou divizi generála Philippa Leclerca a americkou 4. pěší divizi. První francouzské jednotky dorazily do Paříže večer 24. srpna. Následujícího dne pokračovaly boje v ulicích a německý velitel města generál Dietrich von Choltitz podepsal kapitulaci. Dne 25. srpna 1944 byla Paříž osvobozena. Generál Charles de Gaulle, který stál v čele prozatímní francouzské vlády, ještě téhož dne vystoupil před pařížským obyvatelstvem a následující den vedl slavnostní průvod po Champs-Élysées. Osvobození Paříže mělo nejen vojenský, ale také mimořádný politický význam. Posilovalo postavení prozatímní francouzské vlády a umožňovalo obnovovat francouzskou státní správu bez dlouhodobého přímého řízení země západními Spojenci.
Souběžná operace Bagration a rozklad německé obrany na dvou frontách
Zatímco západní Spojenci bojovali o normandské předmostí a připravovali průlom do francouzského vnitrozemí, probíhala na východní frontě další mimořádně rozsáhlá operace. Dne 22. června 1944, přesně tři roky po zahájení německého útoku na Sovětský svaz, zahájila Rudá armáda operaci Bagration proti německé Skupině armád Střed v Bělorusku. Sovětské velení připravilo ofenzívu s využitím rozsáhlého soustředění vojsk, dělostřelectva, tankových jednotek a operačního klamání. Německá obrana byla během několika týdnů prolomena na široké frontě a četné německé divize byly obklíčeny nebo zničeny. Sovětská vojska postupovala přes Bělorusko směrem k Polsku a východní hranici německé říše. Současné spojenecké operace v Normandii a Bělorusku vytvářely tlak, kterému německé velení nedokázalo účinně čelit. Přesuny záloh mezi jednotlivými frontami komplikovala vzdálenost, nedostatek dopravních prostředků a rostoucí spojenecká převaha ve vzduchu. Německé ozbrojené síly navíc ztrácely velké množství zkušených vojáků, velitelů a techniky, jejichž náhrada byla stále obtížnější. Operace Bagration představovala jednu z největších německých porážek druhé světové války a zásadně změnila situaci na východní frontě. Společně s vítězstvím Spojenců v Normandii ukázala, že nacistické Německo již ztratilo schopnost soustředit rozhodující síly proti jedinému protivníkovi. Vojenská iniciativa definitivně přešla na stranu protihitlerovské koalice, přestože válka v Evropě měla pokračovat ještě více než osm měsíců.
Pokračujte v Chronotice
Více detailů, přehlednou strukturou kapitol a kvízy s vysvětlením najdete v mobilní aplikaci Chronotika.