II. světová válka · Poválečný svět a kořeny nového konfliktu
Velká hospodářská krize
Konec křehké poválečné stabilizace
Na konci dvacátých let se zdálo, že Evropa překonala nejhorší poválečné otřesy. Tento klid však stál na zranitelných hospodářských a finančních základech. Velká hospodářská krize nezačala jediným říjnovým krachem na newyorské burze v roce 1929. Americký hospodářský pokles, burzovní propad, následné bankovní krize, omezování úvěrů a problémy mezinárodního měnového systému se navzájem zesilovaly a přenesly depresi do dalších zemí. Politické důsledky se přitom mezi státy výrazně lišily.
Úvěrová zranitelnost a masová nezaměstnanost
Po roce 1929 zahraniční věřitelé omezili přísun kapitálu do Německa a stahovali krátkodobé půjčky, takže výroba a investice prudce klesaly. Do poloviny roku 1932 byla podle dobových statistických dat bez práce přibližně třetina námezdně zaměstnaných. Pokles příjmů, sociální nejistota a obavy ze ztráty postavení zasáhly dělníky, střední vrstvy i podnikatele.
Od parlamentních koalic k prezidentským kabinetům
Již popsaný rozpad poslední stabilní parlamentní koalice měl přímou souvislost s hospodářskou krizí: vláda kancléře Hermanna Müllera skončila po sporu o financování podpory v nezaměstnanosti. Právním základem nouzových dekretů následujících prezidentských kabinetů byl článek 48 výmarské ústavy. Samotné používání těchto pravomocí Hitlerův nástup neurčovalo, zvykalo však část politických elit na představu, že stát lze řídit bez trvalé podpory Reichstagu.
Nacisté proměňují krizi v politickou mobilizaci
Nacistická propaganda převáděla hospodářskou a politickou nespokojenost do programu národní obnovy a označovala marxisty, demokratické představitele a Židy za údajné viníky německých problémů. Krize tak poskytla NSDAP prostředí, v němž mohla svou radikální nabídku rozšířit daleko za okruh příznivců z relativně stabilních let.
Volební průlom bez většinového mandátu
V roce 1928 získala NSDAP jen 2,6 procenta hlasů a dvanáct křesel v Reichstagu. V září 1930 už obsadila 107 mandátů a v červenci 1932 jejich počet zvýšila na 230. V listopadu se však snížil na 196. Vývoj počtu mandátů tak ukazuje prudký průlom nacistů i hranice jejich volební podpory.
Krize jako urychlovač radikalizace a rozkladu řádu
Velká hospodářská krize pomáhá vysvětlit načasování a rozsah nacistického vzestupu, nelze ji však považovat za jeho jedinou příčinu. Hospodářským propadem prošly i země, které si demokratické instituce udržely. V Německu hospodářský otřes zesílil již popsané politické konflikty a oslabování demokratických institucí. Krize zároveň probíhala ve světě, kde se poválečný mezinárodní řád začínal rozpadat i mimo Evropu. V září 1931 využila japonská Kwantungská armáda, vojenské uskupení působící v jižním Mandžusku, incidentu u Mukdenu jako záminky k rozšíření vojenských operací. Během následujících měsíců ovládla Mandžusko, oblast na severovýchodě Číny. Další ohnisko konfliktu se tak formovalo ještě před Hitlerovým nástupem k moci.
Pokračujte v Chronotice
Více detailů, přehlednou strukturou kapitol a kvízy s vysvětlením najdete v mobilní aplikaci Chronotika.