II. světová válka · Poválečný svět a kořeny nového konfliktu
Japonský militarismus a Mandžusko
Válka v Asii před evropským rokem 1939
Datum 1. září 1939 je tradičním mezníkem začátku druhé světové války v Evropě, pro globální výklad však nestačí. Mandžuská krize z roku 1931 představovala dřívější ohnisko konfliktu a po incidentu u mostu Marca Pola 7. července 1937, střetu japonských a čínských jednotek, přerostly dosavadní střety v rozsáhlou čínsko-japonskou válku. Ta pokračovala bez přerušení až do porážky Japonska v roce 1945 a později se propojila s širší válkou v Asii a Pacifiku. Historici proto podle zvolené perspektivy pracují s různými počátky globálního konfliktu, přičemž roky 1931 a 1937 připomínají, že jeho asijské kořeny sahají hluboko před německý útok na Polsko i japonský útok na americkou základnu Pearl Harbor v prosinci 1941.
Japonské impérium a rostoucí moc armády
Japonsko bylo roku 1931 moderní průmyslovou a imperiální mocností, nikoli státem, který by teprve začínal expandovat. Ovládalo Tchaj-wan, roku 1910 anektovalo Koreu a po rusko-japonské válce získalo významná práva a vojenské postavení v jižním Mandžusku. Mandžusko mělo hospodářský význam, nabízelo suroviny a prostor pro investice a zároveň představovalo strategickou oblast mezi Čínou, Koreou a Sovětským svazem. Japonskou politiku přitom neřídila jediná jednotná militaristická skupina. Civilní vlády, armádní velení a soupeřící vojenské frakce se střetávaly o směr zahraniční politiky. Zvlášť výraznou autonomii si vytvořila Kwantungská armáda, jejíž důstojníci byli roku 1931 ochotni jednat bez předchozího souhlasu vlády a nejvyššího velení v Tokiu.
Mukdenský incident a vytvoření Mandžukua
V noci z 18. na 19. září 1931 zinscenovali důstojníci Kwantungské armády explozi na trati Jihomandžuské železnice poblíž Mukdenu, dnešního Šen-jangu, a incident použili jako záminku k vojenské akci proti čínským silám. Japonské tažení vyústilo v březnu 1932 ve vznik formálně samostatného, ve skutečnosti Japonskem ovládaného Mandžukua. Společnost národů po vyšetřování Lyttonovy komise odmítla považovat nový stát za legitimní řešení krize a trvala na územní celistvosti Číny. Japonsko v březnu 1933 oznámilo odchod ze Společnosti národů. Podle pravidel organizace nabyl tento krok účinnosti až 27. března 1935.
Mandžusko jako základna další expanze
Ovládnutí Mandžuska nepřineslo Japonsku rychlé uzavření čínské otázky. Naopak vytvořilo základnu pro další politickou, vojenskou a hospodářskou expanzi na kontinentu. Japonská správa v Mandžukuu postupně rozvíjela těžký průmysl a podřizovala hospodářství potřebám impéria, zatímco vojenský tlak pokračoval také v severní Číně. Přesné okolnosti prvního střetu u mostu Marca Pola zůstávají předmětem odborné diskuse, jeho eskalace však ukázala, že část japonského vedení mylně očekávala rychlé řešení. Výsledkem byla dlouhá a nákladná válka, která stále více zatěžovala japonské vojenské i hospodářské zdroje.
Imperiální rozměr budoucí světové války
Mandžuská krize ukazuje, proč nelze kořeny druhé světové války omezit na evropskou diplomacii třicátých let. Japonský imperialismus měl jinou ideologickou a institucionální podobu než nacistický projekt životního prostoru, také však usiloval o změnu mezinárodního uspořádání silou a o podřízení rozsáhlých území vlastnímu mocenskému centru. Rétorika asijské solidarity se přitom spojovala s faktickou japonskou politickou, vojenskou a hospodářskou nadvládou. Mandžusko zároveň odhalilo zásadní slabinu systému kolektivní bezpečnosti. Mezinárodní instituce dokázaly agresi vyšetřit a odmítnout její výsledky, nedokázaly však donutit Japonsko, aby dobytá území opustilo. Právě tento rozdíl mezi právním odsouzením a schopností je vynutit se měl ve třicátých letech opakovat i jinde.
Rozpad poválečného řádu na dvou kontinentech
Krize mezinárodního řádu ve východní Asii tedy předcházela Hitlerovu nástupu k moci. Nacistický režim měl odlišnou ideologii a jiné cíle, také však začal postupně zpochybňovat omezení poválečného systému. V následujících letech spojil likvidaci německé demokracie s přezbrojením a stále otevřenější územní expanzí. Těžiště výkladu se proto nyní přesouvá zpět do Evropy, kde nacistická diktatura začala měnit ideologické ambice v praktickou zahraniční politiku.
Pokračujte v Chronotice
Více detailů, přehlednou strukturou kapitol a kvízy s vysvětlením najdete v mobilní aplikaci Chronotika.