II. světová válka · Čína a japonská válka v Asii
Šanghaj a Nanking
Šanghaj jako vědomé strategické riziko
Po rozšíření války v létě 1937 se Čankajšek rozhodl soustředit značnou část nejlépe vycvičených jednotek v prostoru Šanghaje. Nešlo jen o symbolickou obranu velkoměsta. Čínské velení se pokoušelo přenést část japonského vojenského úsilí ze severní Číny k dolnímu toku Jang-c’-ťiang a zároveň ukázat zahraničním mocnostem, že Čína je připravena klást dlouhodobý odpor. Rozhodnutí však znamenalo nasadit cenné centrální divize v prostoru, kde mohlo Japonsko využít převahu námořnictva, letectva a těžkých zbraní.
Bitva před očima zahraničního světa
Boje v Šanghaji začaly ve velkém měřítku 13. srpna 1937 a trvaly přibližně tři měsíce. Výjimečné postavení města dodávalo bitvě mezinárodní rozměr. Vedle čínských částí zde existovaly zahraniční koncese, tedy území pod správou cizích mocností, a boje sledovali diplomaté, novináři i početná zahraniční komunita. Čínské jednotky bojovaly v ulicích, průmyslových čtvrtích i na předměstích, zatímco Japonci přiváželi posily po moři a opírali své operace o námořní dělostřelectvo a letectvo. Naděje, že viditelný čínský odpor přinese rozhodující zahraniční zásah, se však nenaplnila.
Vylodění u Chang-čou a ústup z Šanghaje
Čínská obrana způsobila Japoncům mnohem větší potíže, než jejich velení původně očekávalo, ale cenu platila také čínská armáda. Zvlášť citelné byly ztráty mezi divizemi, které před válkou prošly intenzivním výcvikem a modernizací. Rozhodující zlom přineslo japonské vylodění u zálivu Chang-čou počátkem listopadu 1937, které ohrozilo čínské síly obklíčením. Čankajšek poté nařídil ústup. Dlouhá obrana Šanghaje tak skončila porážkou a oslabením části nejkvalitnějších nacionalistických jednotek, zároveň však ukázala, že Japonsko nedokáže čínský odpor zlomit několika rychlými operacemi.
Postup k čínskému hlavnímu městu
Po ústupu od Šanghaje postupovaly japonské síly směrem k Nankingu, tehdejšímu hlavnímu městu Čínské republiky. Nacionalistické vedení už před jeho pádem začalo přesouvat státní instituce do vnitrozemí. Obrana metropole tak nebyla podmínkou zachování celého státního aparátu. Nanking měl nadále velký politický a symbolický význam, jeho ztráta ale sama o sobě nemohla zničit čínský stát ani ukončit válku.
Masové násilí po dobytí Nankingu
Japonská vojska vstoupila do Nankingu 13. prosince 1937. V následujících týdnech příslušníci japonských jednotek ve velkém měřítku vraždili civilisty i zajaté nebo odzbrojené čínské vojáky, dopouštěli se znásilňování a dalšího sexuálního násilí, rabování a žhářství. Násilí nebylo omezeno na jednotlivé excesy několika vojáků. Dochované výpovědi, diplomatická hlášení, deníky, fotografie a poválečné soudní materiály dokládají rozsáhlý a dlouhotrvající rozklad vojenské disciplíny spojený s masovými válečnými zločiny.
Svědectví z Nankingské bezpečnostní zóny
Zvlášť důležitou část pramenné základny vytvořili zahraniční obyvatelé, kteří v Nankingu zůstali. Mezinárodní výbor zde před příchodem japonské armády zřídil bezpečnostní zónu, do níž se uchýlilo velké množství čínských civilistů. Členové výboru zaznamenávali případy vražd, znásilnění, únosů a rabování a opakovaně proti nim protestovali u japonských úřadů. Přesný celkový počet lidí zabitých během nankingského masakru zůstává předmětem odborných diskusí, mimo jiné kvůli rozdílnému časovému a geografickému vymezení. Samotný rozsah systematického masového násilí však dokládá rozsáhlý soubor současných pramenů a v seriózní historiografii není zpochybňován.
Pád Nankingu válku neukončil
Dobytí Šanghaje a Nankingu přineslo Japonsku významná vojenská a politická vítězství, nikoli očekávaný konec čínského odporu. Nacionalistická vláda pokračovala ve válce z vnitrozemí a Japonsko muselo dlouhodobě nasazovat síly k ovládání měst, železnic a dalších komunikačních uzlů. Nankingský masakr se současně stal jedním z nejvýraznějších symbolů japonského válečného násilí v Číně a dodnes má významné místo v čínské historické paměti i v debatách o japonské válečné minulosti. Pokračování války zároveň zvýraznilo další problém čínského odporu. Nacionalisté a komunisté sice formálně stáli proti společnému nepříteli, jejich vzájemné soupeření však nezmizelo.
Pokračujte v Chronotice
Více detailů, přehlednou strukturou kapitol a kvízy s vysvětlením najdete v mobilní aplikaci Chronotika.