II. světová válka · Čína a japonská válka v Asii
Okupovaná Čína
„Nový řád“ pod japonskou převahou
V listopadu 1938 vyhlásila vláda premiéra Konoe Fumimara program „nového řádu ve východní Asii“, založeného podle oficiální formulace na spolupráci Japonska, Mandžukua a Číny. Za rétorikou politického, hospodářského a kulturního partnerství však stál projekt japonské regionální hegemonie. Okupovaná Čína měla poskytovat hospodářské zdroje, strategický prostor a politické uspořádání slučitelné s japonskými válečnými cíli. Pro její obyvatele přitom okupace nepředstavovala jediný všude stejný režim, ale proměnlivou soustavu vojenské kontroly, čínských spolupracujících institucí a oblastí, o něž se stále bojovalo.
Města a železnice pod kontrolou, venkov ve válce
Japonské armády obsadily téměř všechna hlavní čínská pobřežní města, významná průmyslová centra, přístavy a důležité dopravní tepny. Skutečná kontrola území však byla velmi nerovnoměrná. Podél železnic, silnic a kolem měst mohla být japonská moc silná, zatímco v mnoha venkovských oblastech působily nacionalistické, komunistické i místní ozbrojené skupiny. Okupace proto nebyla dokončeným stavem. Vyžadovala neustálé vojenské hlídkování, zajišťování komunikací a vytváření místních správních struktur, které měly nahradit kapacity, jež samotná japonská armáda nemohla zajistit.
Wang Ťing-wej a kolaborantská vláda v Nankingu
Nejvýznamnější čínskou správou spolupracující s okupanty se stala reorganizovaná národní vláda vedená Wang Ťing-wejem, ustavená v Nankingu v březnu 1940. Wang, někdejší významný představitel Kuomintangu, tedy nacionalistické strany vedené Čankajškem, tvrdil, že pokračování války Čínu ničí a že dohoda s Japonskem umožní zachovat část čínské státnosti. Jeho režim používal symboly republiky, disponoval vlastní správou a v některých místních otázkách měl omezený prostor k jednání. V zásadních politických a vojenských otázkách však zůstával závislý na japonské podpoře a nedokázal získat legitimitu srovnatelnou s Čankajškovou vládou. Kolaboraci přitom nelze vysvětlit jediným motivem. Vedle ideologické spolupráce zahrnovala kariérismus, snahu zachovat místní správu, osobní přežití i pokusy zmírnit důsledky okupace.
Protipartyzánská válka dopadala na celé vesnice
Ozbrojený odpor vedl japonskou armádu a spolupracující jednotky k rozsáhlým „pacifikačním“ operacím, zvláště v severní a střední Číně. Jejich cílem bylo oddělit partyzány od obyvatelstva a zbavit je potravin, informací, úkrytů a nových bojovníků. Operace zahrnovaly prohledávání a ničení vesnic, zabíjení civilistů, kolektivní tresty, zabavování potravin a dobytka, nucené přesuny i pracovní mobilizaci. Válka tak zasahovala civilní obyvatelstvo i daleko od velkých frontových bitev. Hranice mezi bojištěm a zázemím byla v mnoha oblastech velmi slabá.
Přežití mezi odporem, spoluprací a útěkem
Každodenní zkušenost okupace se nevešla do jednoduchého dělení na hrdiny odporu a vědomé kolaboranty. Lidé se snažili zachovat rodiny, zaměstnání a přístup k potravinám v prostředí, kde se střídaly různé ozbrojené síly a politické autority. Rekvizice, hospodářská kontrola, inflace, násilí a rozpad předválečných trhů zvyšovaly nejistotu. Desítky milionů Číňanů během války alespoň dočasně opustily své domovy a přesouvaly se z okupovaných nebo bojových oblastí do vnitrozemí. Přizpůsobení okupaci proto nemuselo znamenat politickou podporu Japonska, stejně jako samotný pobyt na okupovaném území nevypovídal o postoji jednotlivce k válce.
Žlutá řeka jako zbraň a civilní katastrofa
Extrémní násilí a utrpení civilistů nevycházely pouze z japonské okupační politiky. V červnu 1938 nechalo nacionalistické velení ve snaze zpomalit japonský postup protrhnout hráze Žluté řeky v provincii Che-nan. Rozsáhlé záplavy změnily krajinu části Che-nanu, An-chueje a Ťiang-su a na několik let vytvořily obtížně prostupné zatopené pásmo. Zároveň zahynulo velmi mnoho civilistů a více než milion lidí bylo jen v Che-nanu nuceno opustit domov. Přesné počty obětí a vysídlených se v pramenech rozcházejí. Katastrofa ukazuje, jak daleko byla nacionalistická vláda ochotna zajít při snaze zastavit japonskou armádu a jak vysokou cenu za strategická rozhodnutí často platilo civilní obyvatelstvo.
Okupace bez čínské kapitulace
Dlouhodobé náklady okupace bez čínské kapitulace zvyšovaly tlak na Tokio, aby přerušilo zahraniční zásobování Číny. Japonské vedení proto stále více obracelo pozornost k Francouzské Indočíně a k surovinovým oblastem jihovýchodní Asie. Pokus vyřešit patovou situaci v Číně další expanzí tak přímo propojil čínsko-japonskou válku s krizí, která v roce 1941 přivedla Japonsko do konfliktu se západními mocnostmi.
Pokračujte v Chronotice
Více detailů, přehlednou strukturou kapitol a kvízy s vysvětlením najdete v mobilní aplikaci Chronotika.