II. světová válka · Japonský úder do Pacifiku
Korálové moře
První námořní bitva vedená mezi letadlovými loděmi
Střetnutí letadlových lodí v Korálovém moři severovýchodně od Austrálie ukázalo nové nároky námořního boje na dálku. Rozhodující útoky prováděly palubní letouny operující na vzdálenosti desítek až stovek kilometrů od mateřských plavidel. Výsledek proto závisel nejen na síle jednotlivých lodí, ale také na leteckém průzkumu, správném vyhodnocení hlášení, komunikaci a schopnosti koordinovat úderné skupiny. Korálové moře názorně ukázalo proměnu námořní války, v níž se letadlová loď stávala klíčovým prostředkem pro vedení bojových operací na velké vzdálenosti. Tato změna však nevznikla náhle v květnu 1942, protože význam námořního letectva se projevoval již v předchozích operacích druhé světové války.
Operace MO měla zajistit Port Moresby a přístupy k Austrálii
Po rozsáhlých vítězstvích z přelomu let 1941 a 1942 se japonské velení rozhodlo posílit obranný perimetr svého impéria v jihozápadním Pacifiku. Bezprostředním cílem operace MO bylo obsazení Tulagi na Šalomounových ostrovech a Port Moresby na jižním pobřeží Nové Guineje. Získání Port Moresby by umožnilo japonskému letectvu ohrožovat severovýchodní Austrálii, chránit základnu Rabaul a ztěžovat spojenecké operace v oblasti. Japonské námořnictvo zároveň usilovalo o oslabení spojení mezi Austrálií a Spojenými státy. Nešlo však o bezprostřední zahájení invaze na australskou pevninu, pro kterou japonské velení nemělo schválený operační plán. Námořní invazní svaz určený k obsazení Port Moresby měl chránit mimo jiné lehký nosič letadel Šóhó a úderná skupina velkých letadlových lodí Šókaku a Zuikaku.
Zpravodajské informace umožnily spojencům připravit obranu
Japonské velení předpokládalo, že plánované vylodění dokáže zabezpečit silným námořním a leteckým krytím. Spojenci však díky rádiovému zpravodajství, částečnému čtení japonské šifrované komunikace a dalším průzkumným informacím získali předběžnou představu o chystané operaci. Americký admirál Chester Nimitz proto vyslal do oblasti svazy soustředěné kolem letadlových lodí USS Yorktown a USS Lexington. Jejich operace řídil kontradmirál Frank Jack Fletcher. Na spojenecké straně se zapojila také skupina hladinových lodí pod velením britského kontradmirála Johna Crace, zahrnující australské křižníky HMAS Australia a HMAS Hobart. Tyto síly měly bránit průniku japonského invazního svazu směrem k Port Moresby. Spojenecké velení tak získalo důležitou informační výhodu, přestože přesné rozmístění a pohyb japonských letadlových lodí zůstávaly nejasné.
Útok na Tulagi a obtížné pátrání po nepřátelských svazech
Japonské jednotky obsadily 3. května 1942 ostrov Tulagi, kde hodlaly vybudovat základnu pro hydroplány. Následující den proti jejich lodím a vyloďovacím prostředkům zasáhly letouny z americké letadlové lodi Yorktown, čímž začala bojová fáze střetnutí v Korálovém moři. V dalších dvou dnech se americké a japonské svazy pokoušely zjistit polohu protivníka a připravit rozhodující útok. Rozsáhlý námořní prostor, proměnlivé počasí a nedokonalé průzkumné informace však pátrání značně komplikovaly. Obě strany opakovaně vyhodnocovaly neúplná nebo chybná hlášení o poloze nepřátelských lodí. Tato nejistota představovala charakteristický problém raných bitev letadlových lodí. Úspěch závisel na nalezení správného cíle včas, protože úderná letadla měla omezený dolet, zásoby paliva i možnosti opakovaného nasazení.
Sedmého května Japonci ztratili letadlovou loď Šóhó
Dne 7. května 1942 se letecké průzkumné skupiny obou stran dopustily chybných identifikací nepřátelských plavidel. Americké velení původně předpokládalo, že objevilo větší japonské letadlové lodě, ale útočící letouny nakonec nalezly lehkou letadlovou loď Šóhó, která poskytovala krytí invaznímu svazu. Kombinovaný útok letounů z Lexingtonu a Yorktownu ji zasáhl mnoha bombami a torpédy a během krátké doby potopil. Japonští piloti mezitím zaměnili americký zásobovací tanker USS Neosho a jeho doprovodný torpédoborec USS Sims za hodnotnější válečné cíle. Sims byl při následném leteckém útoku potopen a Neosho utrpěl těžká poškození, po nichž byl 11. května potopen vlastními silami. Obě strany tak dosáhly významných zásahů, avšak hlavní americké a japonské úderné letadlové lodě dosud zůstávaly nedotčeny.
Osmého května byly zasaženy Lexington, Yorktown a Šókaku
Rozhodující střet nastal 8. května, kdy průzkumné letouny obou stran přibližně současně odhalily polohu nepřátelských letadlových lodí. Americké palubní letouny zasáhly několika bombami japonskou Šókaku, poškodily její letovou palubu a donutily ji opustit bojiště. Druhá velká japonská letadlová loď Zuikaku unikla přímému poškození, ale její letecká skupina utrpěla značné ztráty. Japonské bombardéry a torpédové letouny mezitím zasáhly obě americké letadlové lodě. Yorktown utrpěl poškození, ale zachoval si schopnost plavby. Lexington zasáhly bomby a torpéda, přičemž následné výbuchy par leteckého paliva způsobily rozsáhlé požáry. Přestože se posádka nejprve pokoušela škody zvládnout, situace se stala neudržitelnou. Loď musela být opuštěna a americký torpédoborec ji následně potopil, aby se nedostala do rukou nepřítele.
Japonské taktické vítězství nezajistilo dobytí Port Moresby
Z hlediska bezprostředních materiálních ztrát vycházelo ze střetnutí příznivěji Japonsko. Američané přišli o velkou letadlovou loď Lexington, torpédoborec Sims a tanker Neosho, zatímco Japonsko ztratilo lehkou letadlovou loď Šóhó a jeho velká letadlová loď Šókaku byla vážně poškozena. Rozhodující strategický cíl operace MO však splněn nebyl. Japonské velení kvůli ztrátám, oslabení leteckého krytí a přetrvávající přítomnosti spojeneckých sil odvolalo plánované námořní vylodění u Port Moresby. Město zůstalo ve spojeneckých rukou, i když Japonci nadále drželi Tulagi a další pozice v oblasti. Bitva proto bývá hodnocena jako japonské taktické vítězství, ale spojenecký strategický úspěch. Neznamenala konec japonských pokusů ovládnout Port Moresby, které později pokračovaly pozemní ofenzivou přes Novou Guineu.
Oslabení japonských letadlových lodí ovlivnilo přípravy bitvy u Midwaye
Význam bitvy v Korálovém moři přesahoval samotnou obranu Port Moresby. Japonské námořnictvo plánovalo na počátek června 1942 rozsáhlou operaci proti atolu Midway, při níž chtělo vylákat a zničit zbývající americké letadlové lodě. Po střetnutí v Korálovém moři však nemohlo pro tuto operaci využít dvě původně zvažované velké letadlové lodě. Šókaku potřebovala opravy rozsáhlého poškození a Zuikaku postrádala dostatek bojeschopných letadel a vycvičených posádek. Americký Yorktown se naproti tomu po návratu do Pearl Harboru podařilo ve spěchu opravit natolik, aby se mohl následující bitvy účastnit. Korálové moře tedy nebylo samo o sobě rozhodujícím obratem války, ale oslabilo japonské síly před další významnou operací. Americké velení navíc díky pokračující radiové zpravodajské práci získávalo informace o japonských přípravách u Midwaye, což mu umožnilo naplánovat obranu a pokusit se překvapit útočníka.
Pokračujte v Chronotice
Více detailů, přehlednou strukturou kapitol a kvízy s vysvětlením najdete v mobilní aplikaci Chronotika.