II. světová válka · Japonský úder do Pacifiku
Midway
Japonský plán rozhodující bitvy u Midwaye
Po počátečních vítězstvích v jihovýchodní Asii se japonské námořnictvo připravovalo k další rozsáhlé ofenzivě ve středním Pacifiku. Admirál Isoroku Jamamoto prosazoval obsazení atolu Midway, přibližně 2 100 kilometrů severozápadně od Havajských ostrovů. Získání atolu mělo rozšířit japonský obranný perimetr a především přimět americké letadlové lodě k rozhodujícímu střetnutí. Japonci předpokládali, že americké námořnictvo na ohrožení důležité základny zareaguje vysláním zbývajících sil, které bude možné zničit. Plán zahrnoval několik oddělených námořních skupin a souběžné operace proti Aleutským ostrovům. Jeho složitost však komplikovala vzájemnou podporu jednotlivých svazů. Japonské velení navíc podcenilo možnost, že Američané jeho záměry předem rozpoznají a sami připraví výhodné podmínky pro střetnutí.
Američtí kryptologové odhalili cíl japonské operace
Americké námořní zpravodajství získalo před bitvou mimořádně důležitou výhodu. Kryptologové pracující především na stanici HYPO v Pearl Harboru, vedené Josephem Rochefortem, dokázali částečně proniknout do japonského námořního komunikačního systému JN-25. Z analýzy zachycených zpráv usoudili, že označení AF pravděpodobně znamená atol Midway. K potvrzení této hypotézy posloužila dezinformační operace, při níž americká základna odvysílala nepravdivé hlášení o nedostatku pitné vody. Japonci následně předali informaci, že AF trpí nedostatkem vody. Američtí analytici získali také údaje umožňující odhadnout termín útoku a složení nepřátelských sil. Neznamenalo to úplné prolomení japonského šifrovacího systému ani znalost všech operačních rozhodnutí. Získané informace však admirálovi Chesteru Nimitzovi umožnily soustředit dostupné letadlové lodě severovýchodně od Midwaye a připravit překvapivý protiúder.
Návrat Yorktownu obnovil americkou sílu tří letadlových lodí
Americké síly tvořily dva operační svazy vedené kontradmirály Frankem Jackem Fletcherem a Raymondem Spruancem. Proti nim stála japonská úderná skupina viceadmirála Čúičiho Naguma se čtyřmi velkými letadlovými loděmi Akagi, Kaga, Sórjú a Hirjú. Japonsko tak stále disponovalo silným námořnictvem, ale následky střetnutí v Korálovém moři omezily počet letadlových lodí, které mohlo u Midwaye nasadit.
Japonský nálet 4. června nezničil obranu Midwaye
První bojové střety začaly 3. června 1942, kdy americké průzkumné letouny objevily část japonských sil určených k obsazení Midwaye. Hlavní fáze bitvy však nastala následující ráno. Japonské letadlové lodě vyslaly proti atolu přibližně stovku útočných letounů doprovázených stíhačkami. Obránci základny se pokusili nálet odrazit, ale utrpěli těžké ztráty a japonské bombardování poškodilo letištní a další vojenská zařízení. Americká základna přesto nebyla vyřazena z boje a její letouny pokračovaly v útocích proti japonským lodím. Nagumovo velení proto zvažovalo další nálet na atol. Situaci následně změnilo hlášení průzkumného letounu o amerických válečných lodích v oblasti, později upřesněné o přítomnost letadlové lodi. Japonští velitelé museli rozhodnout, jak připravit letouny k útoku na nové cíle a současně přijmout zpět stroje vracející se z prvního náletu. Opakované americké útoky navíc komplikovaly organizaci palubního leteckého provozu.
Torpédové útoky přinesly americkému letectvu mimořádné ztráty
Americké letouny zahájily 4. června sérii útoků proti japonským letadlovým lodím, ale první pokusy nepřinesly rozhodující zásahy. Zvláště těžké ztráty utrpěly torpédové bombardéry Douglas TBD Devastator, které musely útočit v malé výšce a za relativně nízké rychlosti. Japonské stíhačky Zero a protiletadlová obrana dokázaly většinu útočníků zničit. Z patnácti torpédových letounů jednotky VT-8 z letadlové lodi Hornet se nevrátil ani jediný a jediným přeživším z jejích třiceti letců byl pilot George Gay. Také torpédové jednotky z Enterprise a Yorktownu utrpěly mimořádně vysoké ztráty, aniž dosáhly potvrzeného torpédového zásahu. Jejich útoky však Japonce nutily k obranným manévrům a narušovaly přípravu dalších leteckých operací. Tradiční výklad, podle něhož torpédové bombardéry bezprostředně stáhly všechny japonské stíhačky k hladině a tím automaticky umožnily úspěch následujících střemhlavých bombardérů, je příliš zjednodušující. Rozhodující americký zásah vznikl souběhem průzkumu, načasování, japonských provozních omezení a dalších bojových okolností.
Americké střemhlavé bombardéry vyřadily tři japonské letadlové lodě
Krátce po 10.20 dopoledne 4. června 1942 se nad japonským svazem objevily americké střemhlavé bombardéry Douglas SBD Dauntless z letadlových lodí Enterprise a Yorktown. Jejich téměř současný přílet umožnil zasáhnout několik cílů v krátkém časovém rozmezí. Letouny z Enterprise těžce poškodily Kagu a Akagi, zatímco bombardéry z Yorktownu zasáhly Sórjú. Na všech třech lodích vypukly rozsáhlé požáry a během několika minut ztratily schopnost pokračovat v leteckých operacích. Jejich zkázu prohlubovalo hořící letecké palivo, připravená munice a zranitelnost hangárových prostor. Často opakovaný obraz letových palub přeplněných plně vyzbrojenými letouny, které údajně zbývalo jen několik minut odstartovat, však neodpovídá závěrům moderního výzkumu japonských operačních záznamů. Většina příprav útočných letounů probíhala v hangárech a japonský svaz nebyl bezprostředně připraven k hromadnému vzletu. Tři letadlové lodě byly přesto během jediného útoku smrtelně poškozeny a později se potopily nebo je potopily vlastní doprovodné lodě.
Hirjú podnikla protiútok a Američané přišli o Yorktown
Čtvrtá japonská letadlová loď Hirjú unikla dopolednímu americkému útoku a její velitelé dokázali zorganizovat dva protiúdery proti letadlové lodi Yorktown. První skupina střemhlavých bombardérů zasáhla americké plavidlo bombami a dočasně vyřadila jeho pohon. Posádce se však podařilo požáry zvládnout a obnovit část provozu, takže při následném japonském torpédovém útoku mohl Yorktown znovu manévrovat. Další zásahy však způsobily vážné zaplavení a loď musela být opuštěna. Americké průzkumné letouny mezitím nalezly Hirjú a pozdě odpoledne ji bombardéry z Enterprise smrtelně poškodily. Japonští námořníci ji opustili a následujícího rána se potopila. O Yorktown se Američané ještě pokusili bojovat záchrannými pracemi, ale 6. června jej spolu s doprovodným torpédoborcem USS Hammann zasáhla japonská ponorka I-168. Hammann se potopil bezprostředně po útoku a Yorktown klesl ke dnu ráno 7. června.
Čtyři ztracené letadlové lodě znamenaly zásadní japonskou porážku
Bitva, která probíhala od 3. do 7. června 1942, skončila jednoznačným americkým vítězstvím. Japonské námořnictvo přišlo o všechny čtyři velké letadlové lodě nasazené v hlavní úderné skupině, o těžký křižník Mikuma a o značnou část palubních letadel. Americké ztráty zahrnovaly letadlovou loď Yorktown, torpédoborec Hammann a přibližně 145 letadel. Na japonské straně zahynulo přes 3 000 příslušníků námořnictva, zatímco americké ztráty na životech činily přibližně 300 mužů. Významnou součástí japonských ztrát byly zkušené lodní a technické posádky, jejichž výcvik a nahrazení vyžadovaly značný čas. Není však přesné tvrdit, že u Midwaye zahynula většina elitních japonských palubních pilotů. Podle moderních výzkumů přežily více než tři čtvrtiny japonských námořních letců účastnících se bitvy. Pro Japonsko byla především nenahraditelná okamžitá ztráta čtyř vycvičených a sehraných letadlových lodí, které tvořily jádro úderného svazu použitého již při útoku na Pearl Harbor.
Midway změnila poměr námořních sil, nikoli okamžitě výsledek války
Porážka u Midwaye donutila japonské velení odvolat plánované obsazení atolu a připravila je o významnou část úderné síly, která umožnila předchozí rychlou expanzi. Japonské námořnictvo již nedokázalo v krátké době obnovit původní sestavu velkých letadlových lodí a jeho schopnost vést rozsáhlé ofenzivní operace se podstatně zmenšila. Spojené státy naopak získaly prostor k postupnému převzetí strategické iniciativy. Bitva však nepředstavovala okamžitý konec japonské vojenské síly ani nevyhnutelný začátek nepřetržitého amerického vítězného postupu. Japonsko nadále ovládalo rozsáhlá území a jeho letecké i námořní jednotky zůstávaly nebezpečnými protivníky. Průmyslová převaha Spojených států se navíc teprve postupně promítala do rostoucího počtu lodí, letadel a zásobovacích prostředků. Midway proto patří k nejvýznamnějším strategickým obratům války v Pacifiku, její dlouhodobý význam však vyplynul až z následných bojů a schopnosti Spojenců využít získanou příležitost.
Vylodění na Guadalcanalu zahájilo novou fázi pacifické války
Po vítězství u Midwaye se americké velení rozhodlo využít oslabení japonských úderných sil k zahájení vlastní ofenzivy v jižním Pacifiku. Jejím prvním významným cílem se stal ostrov Guadalcanal v souostroví Šalomounových ostrovů, kde Japonci budovali letiště ohrožující spojenecké námořní komunikace. Dne 7. srpna 1942 se na Guadalcanalu, Tulagi a sousedních ostrovech vylodili příslušníci americké námořní pěchoty podporovaní námořními a leteckými silami. Začala tak první velká americká pozemní ofenziva proti Japonsku. Rychlé obsazení části ostrova však neznamenalo jednoduché vítězství. Následujících šest měsíců přineslo vyčerpávající pozemní boje v tropických podmínkách, námořní střetnutí, letecké útoky a rozsáhlé problémy se zásobováním. Zatímco Midway oslabila schopnost Japonska pokračovat v námořní expanzi, Guadalcanal se stal zkouškou, zda Spojené státy dokážou přejít k dlouhodobé ofenzivní válce.
Pokračujte v Chronotice
Více detailů, přehlednou strukturou kapitol a kvízy s vysvětlením najdete v mobilní aplikaci Chronotika.