II. světová válka · Rok obratu
Guadalcanal
Boj o Guadalcanal rozhodoval o námořních komunikacích v jižním Pacifiku
Po americkém vítězství u Midwaye se pozornost obou protivníků přesunula do oblasti Šalomounových ostrovů. Japonské jednotky zde postupně budovaly síť základen, které měly chránit jejich pozice v Rabaulu a umožnit další operace v jižním Pacifiku. Zvláštní význam získal ostrov Guadalcanal, kde Japonci od července 1942 budovali letiště poblíž mysu Lunga. Po dokončení mohlo sloužit letounům ohrožujícím spojenecké námořní komunikace mezi Spojenými státy, Austrálií a Novým Zélandem. Americké velení proto rozhodlo obsadit letiště dříve, než se stane plně operačním. Operace dostala krycí název Watchtower a představovala přechod od dosavadních převážně obranných akcí k omezené spojenecké ofenzivě. Guadalcanal se tak stal strategicky významným nikoli kvůli svému hospodářství nebo obyvatelstvu, ale jako prostor, jehož ovládnutí umožňovalo letecky kontrolovat okolní námořní trasy.
Americké vylodění a námořní porážka u ostrova Savo
Dne 7. srpna 1942 se příslušníci americké 1. divize námořní pěchoty pod velením generálmajora Alexandera Vandegrifta vylodili na Guadalcanalu a sousedních ostrovech Tulagi, Gavutu a Tanambogo. Na samotném Guadalcanalu narazili zpočátku na poměrně slabý odpor a rychle obsadili rozestavěné japonské letiště. Na menších ostrovech však probíhaly tvrdší boje. Úspěšné vylodění téměř okamžitě vystřídala vážná námořní krize. V noci z 8. na 9. srpna překvapil japonský svaz viceadmirála Guničiho Mikawy spojenecké lodě u ostrova Savo. Japonci potopili tři americké těžké křižníky a těžce poškodili australský křižník HMAS Canberra, který musel být následně potopen vlastními silami. Spojenecké transportní lodě však japonský velitel nenapadl. Po odchodu amerických letadlových lodí a předčasném stažení transportů zůstali příslušníci námořní pěchoty na Guadalcanalu s omezenými zásobami a nejistou námořní podporou. Počáteční úspěch se tak rychle změnil v obtížnou obrannou operaci.
Henderson Field se stal rozhodujícím opěrným bodem
Američtí ženisté po obsazení Guadalcanalu dokončili rozestavěnou přistávací dráhu, která dostala jméno Henderson Field na počest majora Loftona Hendersona, padlého v bitvě u Midwaye. Dne 20. srpna 1942 na letišti přistálo prvních 31 amerických bojových letadel, konkrétně 19 stíhaček F4F Wildcat a 12 střemhlavých bombardérů SBD Dauntless. Postupně zde vzniklo smíšené letecké uskupení známé jako Cactus Air Force, pojmenované podle spojeneckého krycího označení ostrova. Letouny z Henderson Field bránily americké pozemní jednotky, útočily na japonské lodě a omezovaly možnosti nepřítele přesouvat posily a zásoby během dne. Japonci se proto opakovaně pokoušeli letiště zničit bombardováním, ostřelováním z válečných lodí i pozemními útoky. Samotné držení přistávací dráhy však neznamenalo automatickou kontrolu okolního vzdušného prostoru. Američtí letci museli čelit útokům z japonských základen, nedostatku náhradních dílů, poškozeným drahám a značnému fyzickému vyčerpání. Henderson Field přesto postupně umožnilo Spojencům narušovat japonské zásobování natolik, že se stalo ústředním bodem celé kampaně.
Japonské pozemní útoky nedokázaly prolomit obranu letiště
Japonské velení zpočátku podcenilo rozsah amerického vylodění a předpokládalo, že protivníka dokáže z ostrova vytlačit relativně omezenými silami. První významný protiútok jednotek plukovníka Kijonaa Ičikiho v noci z 20. na 21. srpna u řeky Ilu, často označovaný jako bitva u Tenaru, skončil těžkou japonskou porážkou. V září následovala rozsáhlejší ofenziva proti americkému obrannému perimetru. Během bojů na Edsonově hřebenu ve dnech 12.–14. září se Japonci pokoušeli proniknout k Henderson Field, ale obránci za podpory dělostřelectva útoky odrazili. Další významný pokus přišel v druhé polovině října, kdy japonské pozemní síly znovu zaútočily na americké pozice v okolí letiště. Také tato ofenziva selhala a útočníci utrpěli vysoké ztráty. Americkou obranu mezitím posilovaly další jednotky námořní pěchoty a později také pravidelné armády. Boje probíhaly v husté tropické vegetaci, kde byl pohyb jednotek pomalý, orientace obtížná a zásobování často rozhodovalo o schopnosti pokračovat v útoku. Japonské velení tak nedokázalo proměnit početní posilování svých pozemních jednotek v rozhodující vítězství.
Tokijský expres a vyčerpávající zápas o námořní zásobování
Japonské námořnictvo se pokoušelo udržet a posilovat své jednotky na Guadalcanalu prostřednictvím rychlých nočních plaveb torpédoborců a dalších válečných lodí. Spojenci tyto transporty označovali jako Tokijský expres. Japonská plavidla využívala své zkušenosti s nočním bojem a připlouvala převážně za tmy, kdy byla méně ohrožena americkým letectvem. Dokázala tak dopravovat na ostrov další vojáky, ale jejich omezená přepravní kapacita neumožňovala pravidelně dodávat potřebné množství potravin, těžkých zbraní a munice. Snaha obou stran kontrolovat okolní vody vyvolala sérii námořních střetnutí, včetně bitev u východních Šalomounových ostrovů, mysu Esperance a Santa Cruz. V říjnové bitvě u ostrovů Santa Cruz Japonci potopili americkou letadlovou loď Hornet a poškodili Enterprise, zároveň však utrpěli značné ztráty mezi palubními letouny a jejich posádkami. V okolí Guadalcanalu tak Japonci často dosahovali dílčích taktických úspěchů, ale stále obtížněji zajišťovali dlouhodobé zásobování svých pozemních sil. Rozsáhlé ztráty válečných lodí na obou stranách později přispěly k označení okolních vod jako průlivu Železného dna.
Listopadové námořní bitvy zmařily rozhodující japonský pokus o posílení ostrova
Vyvrcholení námořních bojů přinesly střety ve dnech 12.–15. listopadu 1942. Japonské velení připravilo další rozsáhlý transport posil a pokusilo se námořním ostřelováním vyřadit Henderson Field, aby jeho letouny nemohly útočit na připlouvající konvoje. Během několika nočních střetnutí se americké a japonské hladinové síly utkaly v mimořádně nepřehledných bojích na krátké vzdálenosti. Američané utrpěli těžké ztráty, ale podařilo se jim zabránit rozhodujícímu zničení letiště. V noci ze 14. na 15. listopadu americká bitevní loď USS Washington vážně poškodila japonskou bitevní loď Kirišima, která se následně potopila. Japonci během celé listopadové námořní bitvy ztratili také bitevní loď Hiei a většinu transportních plavidel určených k dopravení dalších jednotek a zásob. Část vojáků se sice dostala na břeh, ale značné množství potřebného materiálu bylo zničeno. Neúspěch této operace podstatně oslabil japonskou schopnost znovu obsadit letiště a změnil poměr sil v okolních vodách ve prospěch Spojenců.
Hlad, nemoci a logistické vyčerpání oslabovaly obě armády
Guadalcanalská kampaň nebyla pouze střetem pěchoty, letadel a válečných lodí. Tropické klima, vysoká vlhkost, silné deště a nedostatečné hygienické podmínky vytvářely prostředí, v němž se rychle šířily malárie, úplavice a další onemocnění. Americké jednotky se zejména v prvních měsících potýkaly s nedostatkem potravin, zdravotnického vybavení a náhradních prostředků. Přesto se jejich zásobovací situace postupně zlepšovala díky rostoucí kontrole přístupových tras a přísunu posil. Pro Japonce se naopak nedostatečné zásobování stávalo stále závažnějším problémem. Rychlé noční transporty nedokázaly nahradit pravidelnou nákladní dopravu a americké letecké i námořní útoky ničily část zásilek ještě před jejich dopravením na ostrov. Japonští vojáci postupně trpěli chronickým hladem, nemocemi a nedostatkem munice. Mnozí umírali bez přímého kontaktu s nepřítelem. Guadalcanal tak ukázal, že schopnost udržovat vojáky v boji závisí stejně významně na dopravě, zdravotní péči a zásobování jako na jejich výcviku a bojové odhodlanosti.
Operace Ke ukončila japonský odpor na Guadalcanalu
Na konci prosince 1942 dospělo japonské nejvyšší velení k závěru, že další pokusy udržet Guadalcanal by vyžadovaly neúměrné ztráty a oslabovaly obranu dalších strategicky důležitých oblastí. Rozhodlo proto o stažení zbývajících jednotek prostřednictvím operace Ke. Evakuace probíhala počátkem února 1943 za pomoci rychlých torpédoborců, které se k ostrovu přibližovaly v noci. Japonské velení ji dokázalo účinně maskovat jako přípravu dalších posil, takže americké jednotky zpočátku nedokázaly skutečný záměr rozpoznat. Během tří hlavních evakuačních plaveb se podařilo odvézt přibližně 10 600 japonských vojáků. Poslední organizované jednotky opustily ostrov v noci ze 7. na 8. února a americké velení 9. února oznámilo ukončení organizovaného japonského odporu. Cena šestiměsíční kampaně byla mimořádně vysoká. Podle souhrnných údajů amerického námořnictva zahynulo přibližně 7 100 amerických příslušníků ozbrojených sil a nejméně 19 200 Japonců. Ztráty zahrnovaly pozemní, letecké i námořní boje, přičemž na japonské straně významně přispěly k úmrtnosti také nemoci a hladovění.
Guadalcanal upevnil spojeneckou iniciativu a ovlivnil válku na Nové Guineji
Vítězství na Guadalcanalu završilo přechod Spojených států k dlouhodobé ofenzivní strategii v jižním Pacifiku. Po ztrátě čtyř letadlových lodí u Midwaye muselo Japonsko na Guadalcanalu čelit dalšímu vyčerpávání námořních, leteckých i pozemních sil. Spojenci přitom získali cenné zkušenosti s koordinací výsadkových operací, letecké podpory, námořního zásobování a dlouhodobé obrany izolovaných základen. Japonská porážka však neznamenala okamžitý rozpad jeho obranného systému v jižním Pacifiku. Následovaly další obtížné kampaně na Šalomounových ostrovech a Nové Guineji. Právě na Nové Guineji probíhaly od léta 1942 souběžné boje, které byly s Guadalcanalem strategicky propojeny. Japonská snaha dobýt Port Moresby přes pohoří Owena Stanleyho po Kokodské stezce narážela na australský a papuánský odpor, nedostatečné zásobování i rostoucí požadavky na posily pro Guadalcanal. Japonské velení nakonec muselo přehodnotit své priority a nařídit ústup z postavení nejblíže Port Moresby. Guadalcanal a novoguinejská kampaň tak společně ukazovaly, že japonskou expanzi lze zastavit nejen námořní převahou, ale také vytrvalým pozemním odporem a narušováním nepřátelských zásobovacích tras.
Pokračujte v Chronotice
Více detailů, přehlednou strukturou kapitol a kvízy s vysvětlením najdete v mobilní aplikaci Chronotika.