II. světová válka · Protektorát a český odboj
Operace Anthropoid
Reinhard Heydrich jako představitel nacistického teroru
Reinhard Heydrich patřil k nejmocnějším představitelům nacistického režimu. Jako šéf Hlavního říšského bezpečnostního úřadu (RSHA) řídil rozsáhlý aparát bezpečnostní policie a zpravodajské služby SS, nacistické organizace tvořící jednu z hlavních opor režimu, a podílel se na organizaci genocidy evropských Židů. Dne 27. září 1941 převzal funkci zastupujícího říšského protektora v Čechách a na Moravě. Jeho příchod znamenal výrazné zostření okupační politiky. Ještě téhož dne nechal zatknout předsedu protektorátní vlády Aloise Eliáše a následujícího dne bylo na značné části území vyhlášeno stanné právo. Do jeho ukončení v lednu 1942 vynesly stanné soudy téměř 500 rozsudků smrti a přibližně 2 200 zatčených bylo odesláno do koncentračních táborů. Pro československý zahraniční odboj představoval významný vojenský a politický cíl, jehož odstranění mohlo zasáhnout nejvyšší úroveň nacistického bezpečnostního aparátu.
Londýnské rozhodnutí o operaci Anthropoid
Rozhodnutí připravit útok na významného nacistického představitele vzniklo v prostředí československého vojenského zpravodajství v Londýně. Dne 3. října 1941 se uskutečnila porada zpravodajských důstojníků vedených plukovníkem Františkem Moravcem, na níž se uvažovalo o úderu proti Reinhardu Heydrichovi nebo Karlu Hermannu Frankovi. Akce měla být odpovědí na zesilující nacistický teror a současně prokázat schopnost československého zahraničního odboje aktivně zasahovat proti okupantům. Dostala krycí označení Anthropoid a její přípravou byli pověřeni příslušníci československé zahraniční armády ve spolupráci s britskými specialisty na zvláštní operace. Původně byli vybráni Jozef Gabčík a Karel Svoboda. Po Svobodově zranění při výcviku jej na Gabčíkův návrh nahradil Jan Kubiš. Oba absolvovali specializovaný výsadkový, střelecký a sabotážní výcvik. Původně zamýšlený termín útoku na 28. října 1941 nebylo možné dodržet a operace byla několikrát odložena. Kromě represí v protektorátu ovlivňovala rozhodování exilu také snaha posílit vlastní postavení mezi Spojenci. Anthropoid proto od počátku spojoval vojenský úkol s politickým a symbolickým významem.
Výsadek u Nehvizd a nezastupitelná pomoc domácího odboje
V noci z 28. na 29. prosince 1941 byli Gabčík a Kubiš vysazeni z britského letounu poblíž Nehvizd východně od Prahy. Kvůli navigační chybě přistáli daleko od původně plánovaného prostoru na Plzeňsku. Po prvotních obtížích se jim podařilo navázat kontakt s ilegálními organizacemi a postupně vybudovat síť spolupracovníků. Zásadní význam měla podpora sokolského odboje, tvořeného členy tělovýchovné a vlastenecké organizace Sokol, zejména odbojové organizace Jindra. Mezi důležité pomocníky patřil Jan Zelenka-Hajský a rodiny Moravcových, Fafkových, Novákových, Khodlových a dalších odbojářů. Poskytovali parašutistům úkryty, potraviny, doklady, informace a kontakty potřebné k pohybu po okupovaném území. Gabčík a Kubiš spolupracovali také s příslušníky dalších výsadkových skupin, především Silver A a Out Distance. V průběhu jara 1942 sledovali Heydrichovy pravidelné trasy a zvažovali různé způsoby útoku. Nakonec vybrali prudkou zatáčku u Vychovatelny v dnešní Praze 8, kde musel Heydrichův automobil při cestě z Panenských Břežan na Pražský hrad výrazně zpomalit. Příprava operace tak závisela nejen na výcviku obou vojáků, ale především na spolupráci širokého okruhu civilních odbojářů.
Útok 27. května 1942 a smrt zastupujícího říšského protektora
Dne 27. května 1942 přibližně v půl jedenácté dopoledne přijížděl Heydrichův otevřený automobil do zatáčky u Vychovatelny. Vůz řídil jeho osobní strážce Johannes Klein. Když automobil zpomalil, vystoupil Jozef Gabčík před jeho dráhu a pokusil se vystřelit ze samopalu Sten Mk. II. Zbraň však nevystřelila. Jan Kubiš následně vrhl na automobil speciálně upravenou bombu s nárazovým zapalovačem. Výbuch poškodil pravou zadní část vozu a střepiny vážně zranily Heydricha. Kubiš byl při explozi lehce poraněn, oběma útočníkům se však podařilo z místa uprchnout. Heydrich byl převezen do nemocnice na Bulovce, kde podstoupil operaci. Přestože jeho zdravotní stav zpočátku poskytoval určitou naději na zotavení, rozvinuly se závažné komplikace spojené s infekcí. Dne 4. června 1942 Heydrich následkům zranění podlehl. Anthropoid se tak stal mimořádně významnou odbojovou operací, při níž byl usmrcen jeden z nejvýše postavených představitelů nacistického bezpečnostního a represivního aparátu.
Vyhlášení stanného práva a německé pátrání po parašutistech
Nacistická odveta začala bezprostředně po útoku, ještě před Heydrichovou smrtí. Německé bezpečnostní orgány uzavřely Prahu, zahájily rozsáhlé domovní prohlídky a vyhlásily stanné právo, které bylo následujícího dne rozšířeno na celé území protektorátu. Okupační úřady využívaly zatýkání, výslechy, popravy a veřejné výhrůžky k zastrašení obyvatelstva a získání informací o útočnících. K trestu smrti mohlo vést i schvalování atentátu nebo neoznámení podezřelých skutečností. Represe dopadaly na členy domácího odboje, příbuzné a pomocníky výsadkářů i na osoby, které s operací neměly žádnou souvislost. Přes rozsáhlé pátrání se gestapu zpočátku nedařilo atentátníky vypátrat. Kubiš a Gabčík se spolu s dalšími československými parašutisty postupně ukryli v pravoslavném chrámu svatých Cyrila a Metoděje v pražské Resslově ulici. Útočiště a podporu jim poskytovali představitelé pravoslavné církve a další spolupracovníci domácího odboje. Německé vedení mezitím přistoupilo ke kolektivnímu teroru, jehož nejznámějším projevem se stalo zničení Lidic 10. června 1942.
Čurdova zrada a poslední boj v chrámu svatých Cyrila a Metoděje
Rozhodující zlom v německém pátrání nastal 16. června 1942, kdy se příslušník výsadku Out Distance Karel Čurda dobrovolně přihlásil pražskému gestapu. Prozradil totožnost některých parašutistů a jména domácích spolupracovníků, které znal. Jeho výpověď vedla k zatýkání a dalším brutálním výslechům, při nichž gestapo získalo informaci o úkrytu v pravoslavném chrámu. V časných ranních hodinách 18. června 1942 kostel obklíčily početné německé jednotky. Uvnitř se nacházelo sedm československých vojáků z několika výsadkových skupin. Na chrámovém kůru se bránili Adolf Opálka, Josef Bublík a Jan Kubiš. Všichni tři během boje utrpěli smrtelná zranění. Zbývající čtyři, Jozef Gabčík, Josef Valčík, Jan Hrubý a Jaroslav Švarc, pokračovali v odporu z krypty. Němci se je pokoušeli přimět ke kapitulaci střelbou, výbušninami i zaplavováním podzemních prostor vodou. Když obráncům docházela munice a další odpor byl beznadějný, ukončili vlastní životy, aby nepadli do zajetí. Žádný ze sedmi parašutistů nepřežil. Jejich poslední boj se stal symbolem československého protinacistického odporu.
Pronásledování civilních pomocníků a oběti nacistické odvety
Dopadení parašutistů neznamenalo konec německých represí. Gestapo pokračovalo ve vyšetřování rozsáhlé sítě spolupracovníků, bez jejichž pomoci by operace nebyla uskutečnitelná. Zatýkání zasáhlo celé rodiny, včetně žen, dětí a příbuzných osob zapojených do odboje. Nacisté pronásledovali také představitele pravoslavné církve, kteří parašutistům poskytli úkryt. Biskup Gorazd, kaplan Vladimír Petřek, farář Václav Čikl a předseda církevní obce Jan Sonnevend byli popraveni. Mimořádně tragickým vyvrcholením represí se stala hromadná poprava 262 příbuzných a spolupracovníků parašutistů v koncentračním táboře Mauthausen 24. října 1942. Další popravy následovaly ještě v lednu a únoru 1943. Celkový rozsah nacistického násilí výrazně přesahoval okruh lidí přímo spojených s Anthropoidem. Tisíce obyvatel protektorátu byly zatčeny, popraveny nebo deportovány. Odpovědnost za tyto zločiny neslo nacistické vedení a jeho represivní aparát, který vědomě uplatňoval kolektivní tresty proti civilnímu obyvatelstvu.
Mezinárodní význam Anthropoidu a československá diplomacie
Smrt Reinharda Heydricha měla význam, který přesahoval bezprostřední vojenský výsledek operace. Zasáhla jednoho z hlavních organizátorů nacistického bezpečnostního systému a vyvolala značný mezinárodní ohlas. Pro československou exilovou vládu představoval úspěšný útok důkaz, že českoslovenští vojáci a domácí odboj dokážou provést významnou akci i hluboko na území kontrolovaném Německem. Operace a zprávy o následném nacistickém teroru posílily diplomatické argumenty Edvarda Beneše při jednáních se Spojenci. Do tohoto kontextu patřily také již popsané britské a francouzské kroky k odmítnutí Mnichovské dohody v roce 1942. Nebyly však výlučným důsledkem atentátu. Navazovaly na dlouhodobé úsilí československé diplomacie, předchozí spojenecká rozhodnutí i změny mezinárodní situace. Anthropoid přesto významně přispěl k posílení postavení československého zahraničního odboje a stal se jedním z nejvýraznějších symbolů jeho válečné činnosti.
Vojenský úspěch, nacistické represálie a zničení Lidic a Ležáků
Historické hodnocení operace Anthropoid vyžaduje rozlišovat mezi cíli československého odboje, skutečnými výsledky útoku a rozhodnutími nacistického vedení o následných represáliích. Odstranění Reinharda Heydricha představovalo mimořádný vojenský a politický úspěch, jehož cena pro domácí odboj a civilní obyvatelstvo však byla katastrofální. Již při přípravě operace existovaly obavy z německých odvet a rozsahu ohrožení ilegálních sítí. Konkrétní podobu a rozsah následného teroru přesto určovali nacističtí představitelé, kteří se rozhodli potrestat i osoby bez jakékoli účasti na atentátu. Obzvlášť zřetelně se tato politika projevila zničením Lidic 10. června a Ležáků 24. června 1942. Obě obce byly vybrány v souvislosti s německým vyšetřováním, avšak jejich osudy se v důležitých okolnostech lišily. Zatímco spojení obyvatel Lidic s atentátníky nebylo prokázáno, v okolí Ležáků skutečně působila odbojová síť podporující výsadek Silver A a jeho radiostanici Libuše. Ani tato skutečnost nemohla ospravedlnit kolektivní vraždění civilistů. Anthropoid tak zůstává příkladem účinného ozbrojeného odporu proti nacistické moci a současně událostí neoddělitelně spojenou s jednou z nejtragičtějších kapitol protektorátních dějin. Právě mechanismus nacistické odvety, osudy obou zničených obcí a širší průběh heydrichiády představují další zásadní část tohoto příběhu.
Pokračujte v Chronotice
Více detailů, přehlednou strukturou kapitol a kvízy s vysvětlením najdete v mobilní aplikaci Chronotika.