II. světová válka · Válečná ekonomika a společnost
Ženy ve válce
Ženská pracovní síla jako součást totální válečné mobilizace
Druhá světová válka zásadně proměnila postavení žen v hospodářství i ozbrojených silách. Mobilizace milionů mužů vyvolala rozsáhlou poptávku po pracovních silách, kterou nebylo možné uspokojit bez většího zapojení žen. Jejich činnost přitom zdaleka nepředstavovala novinku. Ženy pracovaly v zemědělství, průmyslu, obchodu, zdravotnictví a domácích službách již před válkou, jejich zaměstnání však často omezovaly společenské předsudky, nižší mzdy a právní nerovnosti. Válečné hospodářství otevřelo některé dosud převážně mužské profese a současně zvýšilo nároky na tradiční ženská zaměstnání. Ženy vyráběly zbraně, opravovaly vojenskou techniku, zajišťovaly dopravu, pracovaly na farmách, ošetřovaly raněné a vykonávaly administrativní i technické úkoly. Rozsah a podoba této mobilizace se však mezi jednotlivými státy výrazně lišily. Zatímco Spojené státy a Británie rozšiřovaly ženské zaměstnání především v průmyslu a pomocných vojenských službách, Sovětský svaz zapojoval ženy také do přímých bojových operací. V nacistickém Německu se hospodářské potřeby dostávaly do napětí s ideologickým důrazem na mateřství a rodinu. Válka tak rozšířila možnosti ženské práce, aniž by automaticky odstranila dosavadní společenské nerovnosti.
Americká Rosie the Riveter a ženy ve zbrojním průmyslu
Ve Spojených státech se symbolem ženské válečné práce stala postava Rosie the Riveter, představující pracovnice továren a loděnic. Americká vláda a průmyslové podniky podporovaly zaměstnávání žen, protože rozsáhlé odvody mužů do armády vytvářely nedostatek pracovníků v odvětvích důležitých pro válečnou výrobu. Do konce války přibylo v americké pracovní síle přibližně šest milionů žen a jejich celkový počet přesáhl 19 milionů. Ženy pracovaly při výrobě letadel, lodí, tanků, munice i elektrických zařízení. Obsluhovaly obráběcí stroje, svařovaly kovové konstrukce, montovaly motory a kontrolovaly kvalitu výrobků. Vedle průmyslové práce působily také ve zdravotnictví, dopravě, administrativě a pomocných složkách ozbrojených sil. Americké vojenské letectvo využívalo například civilní pilotky organizace Women Airforce Service Pilots, které přelétávaly letadla a plnily další nebojové letecké úkoly. Nové pracovní příležitosti však nebyly dostupné všem stejně. Afroamerické ženy nadále čelily rasové diskriminaci a ženy obecně často dostávaly za srovnatelnou práci nižší mzdu než muži. Propagandistický obraz jednotné a nadšené ženské mobilizace tak zakrýval rozdíly mezi zkušenostmi jednotlivých společenských skupin.
Britská pracovní povinnost a ženské pomocné vojenské služby
Británie zapojovala ženy do válečné mobilizace od počátku konfliktu a postupně přešla také k jejich povinnému pracovnímu a vojenskému nasazení. Zákon z prosince 1941 umožnil odvody žen, které se zpočátku vztahovaly především na svobodné ženy ve věku 20 až 30 let. Povolané mohly být zařazovány do průmyslu nebo pomocných složek ozbrojených sil. V pozemním vojsku působila Auxiliary Territorial Service (ATS), v letectvu Women's Auxiliary Air Force (WAAF) a u námořnictva Women's Royal Naval Service (WRNS). Jejich příslušnice pracovaly jako řidičky, mechaničky, spojařky, operátorky radiolokátorů, administrativní pracovnice a obsluhy protivzdušné obrany. Ženy například zaměřovaly nepřátelská letadla a obsluhovaly světlomety či výpočetní zařízení protiletadlových baterií, přestože jim nebylo povoleno samostatně střílet z děl. Významné bylo rovněž jejich zapojení do Women's Land Army, která pomáhala nahrazovat nedostatek zemědělských pracovníků. Britská mobilizace tím umožnila přesouvat větší počet mužů do bojových jednotek, aniž by došlo k úplnému ochromení civilního hospodářství. Rozdělení vojenských úkolů však nadále vycházelo z dobových představ o vhodných rolích mužů a žen.
Sovětské ženy na frontě, v letectvu a válečném průmyslu
Sovětský svaz představoval mezi hlavními válčícími mocnostmi mimořádný případ rozsáhlého zapojení žen do ozbrojených sil. Po německém útoku v červnu 1941 a katastrofálních počátečních ztrátách rostla potřeba nových vojáků i pracovníků. V sovětských ozbrojených silách během války sloužilo více než 800 000 žen. Největší část působila ve zdravotnických, spojovacích a dalších podpůrných funkcích, tisíce žen se však účastnily také přímého boje jako odstřelovačky, příslušnice protivzdušné obrany nebo členky leteckých osádek. Známým příkladem byl 588. noční bombardovací letecký pluk, později přejmenovaný na 46. gardový noční bombardovací pluk, jehož pilotky podnikaly bojové lety na lehkých dvouplošnících. Sovětské letectvo vytvořilo rovněž ženské stíhací a bombardovací jednotky. Vedle vojenské služby pracovaly miliony žen v továrnách, zemědělství a dopravě, kde jejich význam ještě zvýšila evakuace průmyslu a rozsáhlá mobilizace mužů. Sovětská válečná propaganda vyzdvihovala ženské hrdinství, skutečné pracovní a vojenské podmínky však byly často mimořádně tvrdé. Přímá bojová služba zároveň neznamenala úplnou rovnoprávnost žen v armádě ani automatické zachování jejich válečných profesních možností po roce 1945.
Nacistický ideál mateřství a skutečné zaměstnávání německých žen
Nacistická ideologie přisuzovala německým ženám především úlohu matek a vychovatelek budoucích generací údajně rasově hodnotného obyvatelstva. Tento ideál však nikdy zcela neodpovídal hospodářské skutečnosti. Miliony německých žen pracovaly již před válkou v zemědělství, průmyslu, obchodu a službách. Válečné potřeby jejich zapojení dále rozšiřovaly, zejména v administrativě, spojovacích službách, zdravotnictví a pomocných složkách ozbrojených sil. Od roku 1939 režim využíval také povinnou pracovní službu mladých žen. Přibližně půl milionu žen působilo na konci války jako pomocný personál německých ozbrojených sil. Nacistický stát současně ve stále větším rozsahu nahrazoval nedostatek domácích pracovníků nuceně nasazenými lidmi z okupovaných území. Ženská účast na fungování režimu se však neomezovala na hospodářství. Některé ženy pracovaly jako dozorkyně v koncentračních táborech, úřednice bezpečnostních institucí nebo zdravotnický personál zapojený do vraždění lidí s postižením. Přibližně 3 700 žen sloužilo během války jako dozorkyně v nacistickém táborovém systému. Ženy tak v nacistickém Německu nebyly pouze pracovnicemi nebo osobami podléhajícími ideologickému tlaku, ale některé se také aktivně podílely na uskutečňování represivní politiky.
Čínské ženy ve válce proti Japonsku
Významná ženská mobilizace probíhala také ve východní Asii, kde Čína vedla rozsáhlou válku proti Japonsku již od roku 1937. Miliony civilistů byly nuceny opouštět své domovy a přesouvat se do oblastí, které zůstávaly pod kontrolou čínských sil. Ženy se podílely na pomoci uprchlíkům, organizování zdravotnické péče, zásobování armády i výrobě potřebného materiálu. Pracovaly jako ošetřovatelky, lékařky, porodní asistentky, učitelky a dělnice v přesunutých továrnách. Ženské organizace podporovaly odborné vzdělávání, gramotnost a zapojování žen z chudších společenských vrstev do veřejného života. Zvláštní význam měla zdravotnická pomoc, protože boje, epidemie a rozsáhlé přesuny obyvatel vytvářely mimořádnou humanitární krizi. Čínské ženy působily také v nacionalistických a komunistických organizacích odporu, jejich zkušenosti a politické cíle však nebyly totožné. Válečná mobilizace jim v některých prostředích umožnila získat nové dovednosti a veřejné postavení, zatímco jiné čelily nucenému vysídlení, vyčerpávající práci a násilí. Čínský příklad připomíná, že dějiny ženské válečné práce nelze omezovat na průmyslové státy Evropy a Severní Ameriky.
Ženy v odboji, nacistickém pronásledování a válečném násilí
Vedle práce v průmyslu a služby v armádě se ženy významně podílely na odbojových organizacích v okupované Evropě. Působily jako spojky, kurýrky, zpravodajské pracovnice, organizátorky ilegálního tisku, převaděčky i zdravotnice. Některé se účastnily ozbrojeného partyzánského boje. Ve Francii, Polsku, Jugoslávii a okupovaných oblastech Sovětského svazu zastávaly úkoly, na nichž často závisela komunikace mezi jednotlivými odbojovými skupinami. Židovské ženy se zapojovaly do ilegálních organizací v ghettech. Pomáhaly ukrývat pronásledované a podílely se také na přípravách ozbrojeného odporu. Jejich možnosti však zásadně omezovaly deportace, izolace a nacistické represe. Válka zároveň přinášela specifické formy násilí namířené proti ženám. V okupované Evropě byly ženy vystaveny nucené práci, sexuálnímu násilí a pronásledování souvisejícímu s jejich rasovým nebo politickým postavením. V asijsko-pacifickém prostoru vytvořila japonská armáda systém vojenského sexuálního vykořisťování, do něhož byly prostřednictvím nátlaku, podvodu a únosů zataženy ženy a dívky z okupovaných zemí. Historický obraz žen ve válce proto musí zahrnovat nejen jejich pracovní a bojovou činnost, ale také zkušenost pronásledování, nucené práce a násilí.
Dlouhé pracovní směny, péče o rodinu a přetrvávající nerovnosti
Rozšíření ženského zaměstnání neznamenalo, že by se odpovídajícím způsobem zmenšily povinnosti žen v domácnosti. Mnohé pracovnice musely po náročných směnách nadále pečovat o děti, starší příbuzné, zásobování a každodenní chod rodiny. Nedostatek potravin, přídělový systém a omezená dostupnost spotřebního zboží tuto zátěž dále zvyšovaly. V zemích vystavených bombardování nebo rozsáhlým evakuacím navíc ženy často zajišťovaly přežití rodiny v podmínkách rozvrácené dopravy a nedostatku bydlení. Ani zaměstnání v technických profesích automaticky nevedlo k rovnému postavení s muži. Ženy bývaly častěji zařazovány do méně placených pracovních kategorií, měly omezené možnosti postupu a jejich odborné schopnosti mohly být podceňovány. Rozhodující význam měl také společenský původ, rodinné zázemí a příslušnost k diskriminovaným skupinám. Pracovnice s malými dětmi řešily jiné problémy než mladé bezdětné ženy a zkušenost dobrovolně zaměstnané americké dělnice se zásadně lišila od života ženy nuceně nasazené v německé továrně. Válečná mobilizace tak současně vytvářela nové profesní příležitosti a prohlubovala nerovnoměrné rozdělení pracovních a rodinných povinností.
Poválečné změny ženského zaměstnání a pokračování státní kontroly práce
Konec druhé světové války nepřinesl jednotný ani přímočarý vývoj ženského postavení. Ve Spojených státech a Británii byly mnohé ženy po ukončení válečné výroby propouštěny nebo vyzývány, aby uvolnily pracovní místa navracejícím se mužům. Část se vrátila k domácí práci nebo tradičním ženským zaměstnáním, jiné však využily získané zkušenosti k pokračování v placené profesní činnosti. V Sovětském svazu zůstávalo zapojení žen do hospodářství rozsáhlé také kvůli mimořádným válečným ztrátám mužské populace, přestože jejich možnosti v některých vojenských a odborných funkcích byly po válce omezeny. Válečná zkušenost tedy nenastolila všeobecnou rovnoprávnost, ale významně rozšířila povědomí o schopnosti žen vykonávat technickou, organizační i vojenskou práci. Význam této mobilizace zároveň přesahoval otázku ženské emancipace. Ukazoval, že vedení průmyslové války vyžadovalo přesměrování pracovní síly celé společnosti, zásahy státu do zaměstnání a omezování běžné civilní spotřeby. Zatímco spojenecké demokracie využívaly kombinaci dobrovolného náboru, propagandy a pracovní regulace, nacistické Německo stále více spoléhalo na nucenou práci milionů lidí z okupovaných zemí. Totální válečná mobilizace proto zásadně proměnila nejen pracovní trh, ale také zásobování, přídělové systémy a každodenní život civilního obyvatelstva.
Pokračujte v Chronotice
Více detailů, přehlednou strukturou kapitol a kvízy s vysvětlením najdete v mobilní aplikaci Chronotika.