II. světová válka · Rok osvobození: Overlord a Bagration
Den D
Eisenhowerovo rozhodnutí a nebezpečné počasí nad Lamanšským průlivem
Ani po dokončení příprav operace Overlord nebylo jisté, kdy počasí umožní zahájit vylodění v Normandii. Cílem invaze bylo vytvořit trvalé předmostí ve Francii a otevřít hlavní západní pozemní frontu proti nacistickému Německu. O zahájení útoku rozhodoval vrchní velitel Eisenhower, zatímco pozemním vojskům během úvodní fáze operace velel britský generál Bernard Montgomery. Termín vylodění byl stanoven na 5. června 1944, nepříznivé počasí však znemožňovalo bezpečné provedení výsadkových a námořních operací. Eisenhower proto rozhodl o jednodenním odkladu. Britští meteorologové vedení Jamesem Staggem předpověděli krátké zlepšení počasí, které mělo umožnit invazi 6. června. Přesto zůstávaly podmínky obtížné a spojenecké jednotky musely počítat se silným větrem, vysokými vlnami a omezenou viditelností. Další odklad by znamenal čekání na novou vhodnou kombinaci přílivu, měsíčního světla a meteorologických podmínek. Eisenhower proto rozhodl zahájit útok navzdory značnému riziku. Úspěch operace nebyl předem zaručen. Neúspěšné vylodění by znamenalo nejen těžké vojenské ztráty, ale pravděpodobně také dlouhý odklad dalšího pokusu o návrat západních Spojenců do severní Francie.
Atlantický val, německé tankové zálohy a spojenecké klamání
Německé velení očekávalo spojeneckou invazi do západní Evropy, neznalo však její přesné místo ani termín. Pobřežní obranu tvořil systém opevnění, minových polí, protitankových překážek a dělostřeleckých postavení známý jako Atlantický val. Jeho výstavba však nebyla dokončena a obranná zařízení měla v jednotlivých oblastech rozdílnou kvalitu. Polní maršál Erwin Rommel prosazoval posílení pobřežních postavení a rozmístění obrněných jednotek v jejich blízkosti, protože předpokládal, že spojenecká vzdušná převaha ztíží pozdější německé přesuny. Vrchní velitel německých sil na západě Gerd von Rundstedt naproti tomu upřednostňoval soustředění tankových záloh ve vnitrozemí, odkud by mohly provést rozsáhlejší protiútok. Výsledné kompromisní uspořádání omezovalo možnosti rychlého nasazení obrněných sil, přičemž část záloh podléhala rozhodnutí německého vrchního velení. K německé nejistotě přispívala již popsaná operace Fortitude, která využívala také fingované vojenské formace. Přesvědčení, že hlavní útok přijde u Pas-de-Calais, přetrvávalo v části německého velení i po zahájení skutečné invaze. Klamání tak přispělo k tomu, že Němci nemohli okamžitě soustředit všechny dostupné síly proti normandskému předmostí.
Noční výsadky a boj o mosty za německými liniemi
První fáze spojeneckého útoku začala krátce po půlnoci 6. června 1944, kdy byly do Normandie dopraveny výsadkové jednotky. Jejich úkolem bylo zajistit přístupové komunikace od pláží, obsadit důležité mosty a zabránit německým posilám v rychlém zásahu proti vyloďujícím se vojskům. Na západním křídle operovaly americké 82. a 101. výsadková divize, které seskakovaly na poloostrov Cotentin. Výsadkáři měli mimo jiné zajistit cesty vedoucí od pláže Utah do vnitrozemí a obsadit důležitá postavení v okolí Sainte-Mère-Église. Na východním křídle působila britská 6. výsadková divize s kanadskými jednotkami. Jejím významným úkolem bylo získat neporušené mosty přes Caenský kanál a řeku Orne. Již krátce po půlnoci je obsadila britská útočná skupina dopravená kluzáky, čímž umožnila pozdější spojení s jednotkami postupujícími od pláže Sword. Výsadkové operace provázely četné problémy. Oblaka, tma, protiletadlová palba a navigační chyby způsobily rozptýlení mnoha amerických i britských jednotek mimo plánované prostory. Někteří vojáci se utopili v zatopených oblastech nebo přišli o zbraně a vybavení. Přesto výsadkáři dokázali obsadit řadu důležitých objektů, narušovat německé přesuny a přispět k ochraně boků spojeneckého předmostí. Celkem bylo během Dne D, tedy dne zahájení normandské invaze 6. června 1944, dopraveno do Normandie vzdušnou cestou přibližně 23 400 spojeneckých vojáků.
Operace Neptune a obrovská invazní flotila
Zatímco výsadkové jednotky bojovaly za německými liniemi, přes Lamanšský průliv se k francouzskému pobřeží přibližovala invazní flotila. Námořní část operace Overlord nesla krycí označení Neptune. Účastnilo se jí téměř 7 000 plavidel různých kategorií, včetně válečných lodí, minolovek, transportních plavidel a vyloďovacích člunů. Jejich úkolem bylo přepravit vojáky a techniku, zajistit bezpečnost dopravních tras a poskytovat palebnou podporu pozemním jednotkám. Minolovky předem čistily přístupové koridory, zatímco bitevní lodě, křižníky a torpédoborce ostřelovaly německá pobřežní postavení. Spojenecké letectvo současně napadalo opevnění, letiště, železniční uzly a další cíle, které mohly ovlivnit průběh vylodění. Do podpory invaze se zapojily tisíce letounů, přičemž spojenecká vzdušná převaha výrazně omezovala možnosti německého letectva zasahovat proti plážím a vyloďovacím plavidlům. Samotná dělostřelecká a letecká příprava však nebyla na všech místech stejně účinná. Některá německá opevnění přežila bombardování bez většího poškození a jejich posádky dokázaly zahájit palbu proti prvním útočným vlnám. Úspěch invaze proto závisel na součinnosti námořnictva, letectva, ženijních jednotek a pěchoty, která musela překonávat obranné překážky přímo na pobřeží.
Americké vylodění na plážích Utah a Omaha
První americké útočné jednotky se začaly vyloďovat přibližně v 6.30 ráno na dvou západních sektorech normandského pobřeží. Na pláži Utah přistála americká 4. pěší divize, jejíž první vlna se vlivem mořských proudů a omezené viditelnosti dostala jižněji, než původně předpokládal plán. Brigádní generál Theodore Roosevelt mladší se rozhodl pokračovat v útoku z dosaženého místa. Německá obrana zde byla slabší než na některých sousedních úsecích, což Američanům umožnilo relativně rychle proniknout do vnitrozemí a navázat spojení s částí výsadkových jednotek. Zcela odlišná situace vznikla na pláži Omaha, kde se vyloďovaly především americká 1. a 29. pěší divize. Němečtí obránci, včetně jednotek 352. pěší divize, zaujímali výhodná postavení na vyvýšeném terénu nad pobřežím. Kulomety, minomety a dělostřelectvo způsobovaly těžké ztráty již ve vyloďovacích člunech a během překonávání otevřené pláže. Některé americké tanky se potopily ještě před dosažením břehu a ženijní jednotky nedokázaly okamžitě odstranit všechny překážky. Situace byla na několika úsecích kritická, ale menší skupiny pěšáků postupně pronikaly mezi německá postavení a vytvářely průchody z pláže do vnitrozemí. Podporu jim poskytovala také palba spojeneckých torpédoborců, které se přiblížily k pobřeží. Do večera Američané udrželi obě předmostí, avšak ztráty na Omaze dosáhly přibližně 2 400 padlých, raněných a nezvěstných.
Britské a kanadské jednotky na plážích Gold, Juno a Sword
Ve východní části invazního prostoru se vyloďovaly především britské a kanadské jednotky. Na pláži Gold postupovala britská 50. pěší divize, jejímž úkolem bylo překonat pobřežní obranu, proniknout do vnitrozemí a zajistit prostor potřebný pro další zásobování invazních sil. Britové postupně obsazovali pobřežní obce a směrem k Bayeux překonávali německý odpor. Na sousední pláži Juno se vyloďovala kanadská 3. pěší divize, podporovaná tankovými a ženijními jednotkami. První vlny utrpěly značné ztráty při překonávání překážek a německých opevnění, Kanaďanům se však během dne podařilo proniknout poměrně hluboko do vnitrozemí. Nejvýchodnějším sektorem byla pláž Sword, kde útočila britská 3. pěší divize podporovaná dalšími spojeneckými jednotkami, včetně francouzských komand. Britové zajistili pobřežní prostor a spojili se s výsadkáři u mostu přes Caenský kanál, známého jako Pegasus Bridge. Jejich další postup směrem k městu Caen však narazil na německý odpor. Během odpoledne podnikla německá 21. tanková divize protiútok v prostoru mezi britskými a kanadskými předmostími. Část jejích jednotek pronikla až k pobřeží, nedokázala však své postavení udržet ani odříznout spojenecké síly. Přestože byla všechna tři východní předmostí do večera zajištěna, některé plánované cíle zůstaly nesplněny. Zvláště neúspěch při pokusu obsadit Caen již během prvního dne předznamenal dlouhé a obtížné boje v jeho okolí.
Více než 150 000 spojeneckých vojáků a cena prvního dne
Do večera 6. června 1944 se Spojencům podařilo udržet předmostí ve všech pěti hlavních invazních sektorech. Podle souhrnných údajů amerických a francouzských historických institucí bylo během Dne D do Normandie dopraveno přibližně 156 000 vojáků, z toho asi 133 000 po moři a více než 23 000 vzdušnou cestou. Tyto počty zahrnují příslušníky amerických, britských a kanadských sil i dalších spojeneckých národů. Úspěch byl dosažen za vysokých ztrát. Spojenecké jednotky měly během prvního dne přibližně 10 000 až 10 300 padlých, raněných a nezvěstných, přičemž počet potvrzených mrtvých se podle novějších evidencí pohybuje kolem 4 400 osob. Přesné údaje se v jednotlivých pramenech částečně liší, protože počáteční hlášení byla neúplná a některé ztráty se podařilo objasnit až později. Nejtěžší spojenecké ztráty utrpěly americké jednotky na pláži Omaha. Německé ztráty jsou ještě méně přesně doložené a bývají odhadovány přibližně na 4 000 až 9 000 mužů. Přestože spojenecké velení splnilo rozhodující úkol udržet se na francouzském pobřeží, nepodařilo se během prvního dne propojit všechna předmostí do souvislé frontové linie ani obsadit některé významné cíle ve vnitrozemí. Den D tedy představoval rozhodující úspěch úvodního vylodění, nikoli definitivní vítězství v celé normandské operaci.
Zásobování předmostí a utrpení normandských civilistů
Udržení spojeneckého předmostí záviselo na schopnosti nepřetržitě dopravovat přes Lamanšský průliv nové vojáky, vozidla, munici, palivo a potraviny. Normandské pobřeží však nemělo v bezprostředním okolí invazních pláží dostatečně velký přístav pro zásobování rozsáhlých armád. Spojenci proto připravili provizorní vyloďovací infrastrukturu a dva umělé přístavy označované jako Mulberry, které byly po invazi sestaveny u pobřeží. Současně pokračovalo vykládání zásob přímo na plážích. Do konce června se tak podařilo dopravit do Normandie více než 850 000 vojáků, přibližně 148 000 vozidel a 570 000 tun zásob. Postupné rozšiřování předmostí však provázely těžké boje a rozsáhlé škody na civilní infrastruktuře. Francouzské obyvatelstvo čelilo nejen německé okupaci, ale také následkům spojeneckého bombardování, dělostřelecké palby a bojů v zastavěných oblastech. Města jako Caen, Saint-Lô, Vire nebo Falaise utrpěla rozsáhlé škody a mnoho jejich obyvatel muselo opustit domovy. Podle francouzského ministerstva obrany zahynulo během bojů o Normandii přibližně 20 000 civilistů, převážně v důsledku bombardování a dalších bojových operací. Osvobozování Francie tak mělo vedle zásadního vojenského a politického významu také mimořádně vysokou cenu pro místní obyvatelstvo.
Vznik západní fronty a cesta k průlomu u Saint-Lô
Úspěšné vylodění v Normandii zásadně změnilo strategickou situaci v Evropě. Německo nyní muselo čelit rozsáhlým spojeneckým pozemním operacím nejen na východní frontě a v Itálii, ale také v severní Francii. Západní Spojenci získali možnost postupně rozšiřovat vlastní vojenskou přítomnost na evropském kontinentu a vytvářet předpoklady pro osvobozování Francie, Belgie, Nizozemska a dalších okupovaných zemí. Německému velení se nepodařilo spojenecké předmostí zničit, avšak jeho jednotky dokázaly v následujících týdnech účinně využívat normandský terén. Husté živé ploty, úzké komunikace a členitá zemědělská krajina označovaná jako bocage umožňovaly vedení obranných bojů i proti početně a technicky silnějšímu protivníkovi. Spojenecký postup proto zůstával podstatně pomalejší, než se původně očekávalo. Američané sice koncem června obsadili Cherbourg, jeho přístav však byl německými jednotkami těžce poškozen. Britské a kanadské síly mezitím pokračovaly v náročných bojích o Caen. Teprve operace Cobra, zahájená 25. července 1944 v prostoru západně od Saint-Lô, umožnila americkým jednotkám prorazit německou obranu a zahájit rozsáhlý pohyblivý postup. Následné boje postupně přivedly německé síly v Normandii k nebezpečí obklíčení v prostoru Falaise. Den D tak nebyl koncem bitvy o Francii, ale jejím rozhodujícím začátkem.
Pokračujte v Chronotice
Více detailů, přehlednou strukturou kapitol a kvízy s vysvětlením najdete v mobilní aplikaci Chronotika.