II. světová válka · Nacistické Německo a rozklad evropského řádu
Osa a španělská občanská válka
Neúspěšný převrat přerostl v občanskou válku
Španělská občanská válka začala v červenci 1936 vojenským povstáním proti demokraticky zvolené Druhé republice. Mezi hlavní organizátory patřili generálové Emilio Mola a Francisco Franco. Povstalci však nedokázali převzít kontrolu nad celou zemí, část armády zůstala republice věrná a pokus o rychlý převrat se změnil v téměř tříletou občanskou válku. Domácí konflikt se záhy výrazně internacionalizoval. Německo a Itálie podporovaly povstalce, Sovětský svaz dodával zbraně a poradce republice a na její straně bojovalo také přibližně 35 000 až 40 000 dobrovolníků z více než padesáti zemí v mezinárodních brigádách.
Neintervence nezabránila zásahům zahraničních mocností
Británie a Francie se obávaly, že španělský konflikt přeroste v širší evropskou válku, a prosazovaly politiku neintervence. V srpnu 1936 se k zásadě nezasahování přihlásily více než dvě desítky států včetně Německa, Itálie a Sovětského svazu. Dohoda však nedokázala zahraniční intervenci zastavit. Hitler a Mussolini poskytovali povstalcům letadla, zbraně, vojáky a další podporu, zatímco Sovětský svaz dodával republice tanky, letadla, výzbroj a vojenské poradce. Itálie vyslala do Španělska desítky tisíc vojáků. Pro Německo měla intervence vedle antikomunismu také strategickou a vojenskou hodnotu, protože podporovala režim nepřátelský francouzské levici a umožňovala získávat zkušenosti s moderními zbraněmi.
Legie Condor spojila intervenci s vojenským experimentováním
Německá pomoc byla důležitá už na počátku války, kdy německá a italská letadla pomáhala přepravovat Francovy jednotky ze Španělského Maroka na evropskou pevninu. Od podzimu 1936 působila ve Španělsku také německá Legie Condor, složená především z příslušníků Luftwaffe. Podporovala pozemní operace, testovala letadla a taktické postupy a bombardovala republikánská území. Nejznámějším útokem se stalo bombardování baskického města Guernica 26. dubna 1937, na němž se podílela německá a italská letadla a při němž zahynuly stovky civilistů. Španělsko poskytlo německým ozbrojeným silám cenné zkušenosti, nebylo však přesnou miniaturou budoucí světové války. Rozsah, technologie i operační podmínky konfliktu se od války po roce 1939 v mnoha ohledech lišily.
Válka ve Španělsku sbližovala Berlín a Řím
Společná podpora Francových sil přispěla k rychlému sbližování nacistického Německa a fašistické Itálie, nebyla však jeho jedinou příčinou. Mussolini se k Hitlerovi přibližoval také po konfliktu se západními mocnostmi kvůli italskému dobytí Etiopie. Po německo-italských jednáních v říjnu 1936 označil Mussolini 1. listopadu v milánském projevu vztah mezi Berlínem a Římem za osu, kolem níž se mohou seskupovat další evropské státy. Označení „osa Řím–Berlín“ tehdy vyjadřovalo politické sblížení, nikoli ještě formální vojenskou alianci. Tu Německo a Itálie uzavřely až Ocelovým paktem v květnu 1939.
Francovo vítězství nevytvořilo německého satelita
Francovy síly postupně získaly převahu a 1. dubna 1939 oznámily konec války po zhroucení posledního republikánského odporu. Následovala dlouhá Francova diktatura a rozsáhlé represe proti poraženým odpůrcům. Přesto nebylo poválečné Španělsko pouhým německým nebo italským satelitem. Franco sledoval vlastní zájmy a po vypuknutí druhé světové války Španělsko do konfliktu nevstoupilo jako bojující člen Osy. Vztah mezi Francovým režimem a Hitlerem proto ukazuje limity představy, že všechny evropské pravicové diktatury tvořily jednotný politický blok řízený z Berlína.
Španělsko předznamenalo některé rysy evropské války
Španělská občanská válka spojila domácí politickou a sociální krizi s mezinárodním soupeřením fašismu, komunismu a demokracie. Propaganda, zahraniční dobrovolníci, bombardování měst, vojenské intervence a masové násilí proti skutečným či domnělým odpůrcům předznamenaly některé rysy války, která zachvátila Evropu od roku 1939. Označení konfliktu za jednoduchou „generální zkoušku“ druhé světové války je však zavádějící. Válka měla hluboké španělské příčiny, na obou stranách stály politicky různorodé koalice a její průběh nelze redukovat na střet Hitlera se Stalinem vedený prostřednictvím jejich zástupců.
Hitler přesunul tlak ze Španělska do střední Evropy
Zatímco válka ve Španělsku pokračovala, Hitler začal stále otevřeněji měnit politickou mapu střední Evropy. V březnu 1938 přinutil Rakousko k připojení k Německé říši a ještě téhož roku vystupňoval tlak na Československo. Tyto kroky už nebyly nepřímou intervencí do cizí občanské války. Německo začalo prostřednictvím nátlaku a hrozby vojenské síly přímo rozšiřovat své území. Anschluss tak otevřel novou fázi evropské krize, v níž se ukázalo, že Hitlerovy cíle výrazně přesahují pouhou revizi některých ustanovení poválečných smluv.
Pokračujte v Chronotice
Více detailů, přehlednou strukturou kapitol a kvízy s vysvětlením najdete v mobilní aplikaci Chronotika.