Chronotika

II. světová válka · Nacistické Německo a rozklad evropského řádu

Anschluss a další expanze

Shromáždění rakouské Vlastenecké fronty ve Vídni v říjnu 1936.
Shromáždění rakouské Vlastenecké fronty ve Vídni v říjnu 1936.

Rakouská nezávislost čelila rostoucímu německému tlaku

Spojení Rakouska s Německem naráželo na poválečné smluvní uspořádání. Článek 80 Versailleské smlouvy zavazoval Německo respektovat rakouskou nezávislost a článek 88 Saintgermainské smlouvy stanovil, že Rakousko nesmí svou nezávislost omezit bez souhlasu Rady Společnosti národů. Rakousko přitom od roku 1933 samo nebylo parlamentní demokracií. Autoritářský režim Engelberta Dollfusse a po jeho zavraždění při neúspěšném nacistickém převratu v roce 1934 také vláda Kurta Schuschnigga potlačovaly politickou opozici a současně se snažily zachovat samostatnost země. Po sblížení Hitlera s Mussolinim však Rakousko ztratilo důležitou vnější oporu a tlak Berlína i rakouských nacistů sílil.

Schuschniggův plebiscit vyvolal Hitlerovo ultimátum

V únoru 1938 si Hitler na schůzce v Berchtesgadenu vynutil na Schuschniggovi další ústupky, které posílily postavení rakouských nacistů. Rakouský kancléř se poté pokusil zachránit nezávislost země vlastním plebiscitem, vyhlášeným 9. března na 13. března 1938. Hitler odpověděl 11. března ultimáty. Schuschnigg měl hlasování zrušit, odstoupit a uvolnit cestu rakouskému nacistovi Arthuru Seyß-Inquartovi. Pod hrozbou německého vojenského zásahu Schuschnigg požadavkům ustoupil, večer oznámil rezignaci a nařídil rakouským ozbrojeným silám, aby případnému německému vstupu nekladly odpor.

Německý vstup během dvou dnů ukončil rakouskou státnost

Dne 12. března 1938 překročily jednotky Wehrmachtu rakouské hranice. Ozbrojený odpor nenastal a němečtí vojáci i samotný Hitler byli na mnoha místech vítáni početnými davy. Následujícího dne schválila nová rakouská vláda vedená Seyß-Inquartem zákon o začlenění Rakouska do Německé říše. Samostatný rakouský stát tak zanikl a jeho území bylo začleněno do nacistického Německa. Anschluss představoval první velké územní rozšíření nacistického režimu a otevřené porušení poválečných závazků týkajících se rakouské nezávislosti.

Veřejné nadšení provázely represe a protižidovské násilí

Anschluss měl mezi mnoha Rakušany skutečnou podporu, její rozsah však nelze určovat podle nacistického plebiscitu z 10. dubna 1938. Hlasování proběhlo až po převzetí moci nacisty, za intenzivní propagandy a politické represe. Přibližně 300 000 až 400 000 lidí včetně Židů, Romů a politických odpůrců bylo z účasti vyloučeno. Už od 11. března zároveň rakouští nacisté a jejich přívrženci napadali a veřejně ponižovali Židy a zatýkali odpůrce režimu. Pro rakouské Židy znamenal Anschluss bezprostřední rozšíření nacistické diskriminace a perzekuce, nikoli pouze změnu státní hranice.

Anschluss změnil strategickou mapu střední Evropy

Připojením Rakouska získalo Německo jeho obyvatelstvo, hospodářské kapacity, finanční zdroje a ozbrojené síly. Ještě bezprostřednější význam měl Anschluss pro Československo. Německá říše nyní sahala také podél značné části jeho jižní hranice, takže se strategická situace státu výrazně zhoršila. Francie ani Británie proti německému postupu vojensky nezasáhly. Francouzská vláda sice považovala německé ovládnutí Rakouska za bezpečnostní problém, ale nechtěla jednat vojensky bez britské podpory. Hitlerův úspěch bez války tak posílil jeho postavení a zvýšil jeho ochotu pokračovat v nátlakové politice.

Po Rakousku se středem krize stalo Československo

Úspěšný Anschluss povzbudil Hitlera k dalšímu tlaku ve střední Evropě. Československo však představovalo odlišný případ. Bylo parlamentní demokracií, disponovalo významným zbrojním průmyslem, početnou armádou a systémem pohraničního opevnění a mělo spojeneckou smlouvu s Francií. Berlín proto využíval sudetoněmeckou otázku jako prostředek politického nátlaku. Stížnosti části německy mluvícího obyvatelstva měly reálné domácí kořeny, Hitlerovým cílem však nebylo pouze jejich vyřešení. Nacistické vedení podporovalo stupňování požadavků Sudetoněmecké strany a připravovalo také vojenskou možnost likvidace Československa. Krize roku 1938 tak měla ukázat, zda lze německou územní expanzi dál prosazovat bez velké evropské války.

Pokračujte v Chronotice

Více detailů, přehlednou strukturou kapitol a kvízy s vysvětlením najdete v mobilní aplikaci Chronotika.

Další článek · II. světová válka · Československo a appeasementSudetoněmecká krize →

Používáme cookies pro fungování webu a se souhlasem i pro pochopení jeho návštěvnosti.

Zjistit více