II. světová válka · Osvobození Československa
Slovensko, Morava a Slezsko
Kalinov a Dukelský průsmyk na začátku osvobozování Československa
Osvobozování Československa nezačalo až závěrečnými boji o Prahu, ale již na podzim 1944 na východním Slovensku. Dne 20. září pronikly sovětské jednotky do prostoru severně od Medzilaborců a následujícího dne osvobodily obec Kalinov, považovanou za první osvobozenou slovenskou obec. Samostatnou a významnou etapou byl postup 1. československého armádního sboru v SSSR přes Dukelský průsmyk. Jeho jednotky překročily československou hranici 6. října 1944 a vstoupily do Vyšného Komárniku. Karpatsko-dukelská operace měla původně usnadnit spojení sovětských a československých vojsk se Slovenským národním povstáním. Německá obrana v horském terénu však způsobila útočníkům mimořádně vysoké ztráty a rychlé spojení s povstalci se nepodařilo. Koncem října byla souvislá povstalecká fronta na středním Slovensku poražena, část jejích příslušníků však pokračovala v partyzánském boji. Osvobozování země proto probíhalo v několika navzájem propojených, ale časově odlišných operacích. Překročení hranice na Dukle mělo značný symbolický význam, neznamenalo však okamžitý průlom do slovenského vnitrozemí.
Zimní boje o východní Slovensko a postup sovětských i rumunských armád
Během podzimu a zimy 1944 se fronta na Slovensku posouvala nerovnoměrně. Německé a maďarské jednotky využívaly horské hřebeny, úzká údolí a omezenou dopravní síť k dlouhodobé obraně. Rudá armáda postupovala nejen od severovýchodu přes Karpaty, ale také z jihu poté, co Rumunsko přešlo od spojenectví s Německem k boji proti němu. Od prosince 1944 se na slovenském území účastnily bojů také jednotky rumunské královské armády, které působily pod sovětským operačním velením. Jejich význam byl zvlášť výrazný ve středním a jižním Slovensku. V lednu 1945 pokračovala sovětská západokarpatská ofenzíva. Dne 19. ledna byly osvobozeny Košice a Prešov, následoval postup do dalších částí Šariše, Spiše a slovenského vnitrozemí. Boje však zůstávaly náročné, protože Němci ustupovali na připravená postavení a ničili důležité dopravní objekty. Dne 14. března byl osvobozen Zvolen a 25. března Banská Bystrica, někdejší centrum Slovenského národního povstání. Návrat spojeneckých jednotek do těchto oblastí znamenal konec německé okupační moci, zároveň však odhaloval rozsah předchozích represí, deportací a materiálních škod.
Československý armádní sbor v bojích o Liptovský Mikuláš a údolí Váhu
Významnou součástí osvobozování severního Slovenska byl další postup 1. československého armádního sboru v SSSR. Po bojích na Dukle pokračoval ve spolupráci se sovětskými jednotkami přes horské oblasti východního Slovenska směrem k Liptovu. Zvlášť těžké střetnutí se rozvinulo u Liptovského Mikuláše, který představoval důležitý dopravní uzel na trase vedoucí údolím Váhu k západu. Sovětské a československé jednotky město počátkem března 1945 obsadily, německý protiútok je však donutil ustoupit. Boje pokračovaly další týdny a němečtí obránci využívali okolní vyvýšeniny i připravená postavení. Liptovský Mikuláš byl definitivně osvobozen 4. dubna 1945. Československý armádní sbor poté postupoval směrem k Ružomberku, Martinu a Žilině, která byla osvobozena na konci dubna. Tato část kampaně ukazuje, že ani v závěrečné fázi války nebyl německý odpor na Slovensku pouze symbolický. Útočící jednotky musely překonávat obtížný terén, dopravní překážky a opakované německé protiútoky. Českoslovenští vojáci přitom bojovali jako součást většího sovětského operačního uskupení, ale zachovávali vlastní jednotky, velitelské struktury a státní identitu.
Osvobození Bratislavy a konec slovenského válečného režimu
Souběžně s boji na severním Slovensku se rozvíjel útok na jihozápadě země. Vedl jej 2. ukrajinský front maršála Rodiona Malinovského v rámci bratislavsko-brněnské operace. Ofenzíva začala 25. března 1945 překročením řeky Hron a postupně narušila německou obranu na západním Slovensku. Německé velení považovalo Bratislavu za důležitý obranný a dopravní uzel chránící přístupy k Rakousku a jižní Moravě. Útočící sovětské jednotky se k městu přiblížily na začátku dubna a 2. dubna obsadily letiště ve Vajnorech. Obránci ničili mosty a další dopravní objekty, aby zpomalili postup. Dne 4. dubna 1945 pronikly sovětské jednotky do centra Bratislavy a během dne ovládly většinu města. Na operaci se podílela také podpůrná rumunská obrněná jednotka a sovětská Dunajská flotila. Vedoucí představitelé slovenského válečného státu již před příchodem fronty uprchli do Rakouska. Osvobození Bratislavy proto představovalo také faktický konec jeho moci na slovenském území. Dne 5. dubna byl v Košicích vyhlášen program nové československé vlády, který stanovil základní směry obnovy státu, včetně zahraničněpolitické orientace na Sovětský svaz. Vojenské osvobozování se tak bezprostředně propojovalo s obnovou československé státní správy a se změnami poválečného politického systému.
Překročení Moravy a rozhodující boje o Brno
Po osvobození Bratislavy pokračoval 2. ukrajinský front směrem k řece Moravě a do jižní části českých zemí. Sovětské a rumunské jednotky překračovaly řeku na několika místech a postupně obsazovaly německá obranná postavení na jejím západním břehu. Dne 11. dubna byl po těžkých bojích osvobozen Lanžhot a 13. dubna Hodonín. Dalším hlavním cílem se stalo Brno, významné průmyslové a dopravní centrum. Německé velení zde soustředilo jednotky Wehrmachtu, Waffen-SS a Volkssturmu. Okolní obce využívalo jako opěrné body obrany. Útočící sovětské jednotky se v polovině dubna přiblížily k městu, jejich postup však zpomalily německé protiútoky v prostoru Ořechova, Rajhradu a dalších obcí. Rozhodující úder byl obnoven po posílení sovětských sil, zejména o 6. gardovou tankovou armádu. Dne 25. dubna dosáhly útočící jednotky řek Svratky a Svitavy a následujícího dne obsadily centrum Brna a většinu jeho předměstí. Osvobození města se proto tradičně připomíná 26. dubna 1945, přestože německý odpor na některých severních okrajích pokračoval. Boje provázely těžké vojenské i civilní ztráty. Významnou úlohu sehrály také rumunské jednotky, které postupovaly na dalších úsecích jižní Moravy a pomáhaly udržovat tlak na ustupující německé síly.
Ostravsko-opavská operace a německá obrana průmyslového regionu
Současně s postupem na jižní Moravu probíhala rozsáhlá ostravsko-opavská operace, jejímž hlavním cílem bylo prolomit německou obranu na severovýchodní Moravě a ve Slezsku. Ostravská průmyslová oblast měla pro Německo mimořádný význam díky těžbě uhlí, hutnictví, strojírenské výrobě a železničnímu spojení. Německé velení proto soustředilo na přístupech k Ostravě silná obranná postavení a využívalo také předválečné československé pevnostní objekty. Hlavní tíhu útoku nesla vojska 4. ukrajinského frontu, jehož velení převzal 26. března 1945 armádní generál Andrej Jeremenko. Do bojů v širším opavském prostoru zasáhly také jednotky sousedního 1. ukrajinského frontu. Útočníci museli překonávat opevněné oblasti, vodní překážky a obranu v hustě zastavěném terénu. Zvlášť těžké boje probíhaly o Opavu, kterou německé velení připravovalo na pouliční obranu. Dne 22. dubna 1945 pronikly sovětské jednotky 60. armády do jejího centra a město osvobodily. Opava však během bojů utrpěla mimořádně rozsáhlé škody. Byly zničeny nebo vážně poškozeny obytné domy, průmyslové objekty i historické stavby. Německá obrana Ostravska přesto pokračovala a definitivní průlom do hlavního průmyslového centra vyžadoval další útočné operace.
Českoslovenští tankisté a letci při osvobození Ostravy
Na osvobození Ostravska se významně podílely také československé jednotky vytvořené v Sovětském svazu. Zvláštní úlohu měla 1. československá samostatná tanková brigáda, která bojovala v sestavě sovětské 38. armády. Její tankisté podporovali útoky pěchoty, překonávali německá obranná postavení a účastnili se bojů v okolí Opavy i Ostravy. Do operace zasáhla rovněž 1. československá smíšená letecká divize, jejíž letouny od dubna 1945 podporovaly postup pozemních jednotek. Ostravská operace byla pro československé vojáky mimořádně nákladná. Tanková brigáda zahajovala rozhodující fázi bojů s desítkami tanků, ale následkem nepřátelské palby, technických poruch a opotřebení její počet provozuschopných vozidel prudce klesal. Dne 30. dubna 1945 se sovětské a československé jednotky probojovaly do Moravské Ostravy. Českoslovenští tankisté postupovali přes Zábřeh a Vítkovice směrem k centru a podíleli se na obsazení důležitých komunikací. Osvobození města neznamenalo okamžitý konec všech bojů v jeho okolí. Německé jednotky ještě několik dní ustupovaly přes sousední obce a snažily se vyhnout obklíčení. Československá účast měla proto nejen symbolický význam, ale představovala skutečný bojový příspěvek k porážce německé obrany významného průmyslového regionu.
Civilní obyvatelstvo, partyzánský odpor a násilí posledních týdnů války
Postup fronty přes Slovensko, Moravu a Slezsko měl rozsáhlé důsledky pro civilní obyvatelstvo. Osvobozování probíhalo často v hustě osídlených oblastech, kde bombardování, dělostřelecké ostřelování a pouliční boje ničily domy, školy, nemocnice i dopravní infrastrukturu. Zvlášť těžce byly poškozeny Opava a některé obce na přístupech k Ostravě a Brnu. Na východním a středním Slovensku zanechávaly ustupující německé jednotky vypálené obce, poškozené komunikace a následky represí proti účastníkům Slovenského národního povstání. Pro mnoho obyvatel znamenal příchod spojeneckých vojsk konec okupace a nacistického pronásledování, současně však bylo nutné řešit nedostatek potravin, léků, bydlení a dopravních prostředků. V českých zemích navíc až do posledních dnů války pokračovala činnost domácího odboje a partyzánských skupin. Německé bezpečnostní jednotky odpovídaly na některé odbojové akce mimořádně brutálními represáliemi. Dne 19. dubna 1945 byla vypálena pasekářská osada Ploština na Zlínsku a její obyvatelé byli zavražděni příslušníky nacistických protipartyzánských jednotek. Podobné násilí zasáhlo také další obce. Osvobození proto nepředstavovalo jediný okamžik slavnostního vstupu armády, ale složitý proces, během něhož se prolínaly vojenské operace, činnost odboje, civilní utrpení a postupné obnovování veřejné správy.
Osvobození většiny Slovenska a Moravy a americký postup do západních Čech
Na začátku května 1945 byla většina Slovenska, severovýchodní Moravy a Slezska mimo německou kontrolu. Poslední slovenské obce byly osvobozeny v prvních květnových dnech, zatímco sovětské, československé a rumunské jednotky pokračovaly v postupu do dalších částí Moravy. Německá Skupina armád Střed pod velením polního maršála Ferdinanda Schörnera však stále držela rozsáhlé území Čech a části Moravy. Její velení se snažilo zachovat ústupové trasy směrem na západ, protože němečtí vojáci dávali přednost zajetí americkými jednotkami před kapitulací Rudé armádě. Americká 3. armáda generála George S. Pattona mezitím postupovala od západních hranic Československa. Na konci dubna se velení západních Spojenců v čele s Dwightem D. Eisenhowerem a sovětská strana dohodly na posunutí americké operační hranice přibližně na linii Karlovy Vary, Plzeň a České Budějovice. Americký útok do českého vnitrozemí začal 5. května a následujícího dne vstoupily americké jednotky do Plzně, kde již působili místní povstalci. Do 7. května dosáhly hlavní americké síly dohodnuté linie. Pokračování na Prahu bylo omezeno spojeneckou operační koordinací a sovětským požadavkem ponechat osvobození hlavního města Rudé armádě. Osvobozování Československa tak bylo výsledkem souběžného postupu několika spojeneckých armád a domácího odboje. Jeho závěrečnou fázi představovalo květnové povstání v českých zemích a pražská operace Rudé armády.
Pokračujte v Chronotice
Více detailů, přehlednou strukturou kapitol a kvízy s vysvětlením najdete v mobilní aplikaci Chronotika.