II. světová válka · Československo a appeasement
Druhá republika a rozpad státu
Pět měsíců, které proměnily republiku
Období mezi Mnichovem a německou okupací trvalo méně než půl roku, přesto zásadně změnilo podobu státu. Československo přišlo o rozsáhlá pohraniční území ve prospěch Německa a následně také Polska a Maďarska. Ztráty zasáhly průmysl, dopravní síť i obranný systém a republika zároveň řešila příchod uprchlíků z odstoupených oblastí. Mnichovská porážka proto nebyla jen změnou hranic. Oslabila hospodářské, vojenské i politické základy státu a vytvořila podmínky pro krátké období označované jako druhá republika.
Oslabení parlamentní demokracie
Politická proměna druhé republiky nebyla pouhou reakcí na zahraniční nebezpečí. Dosavadní stranický systém se rychle přeskupil. V českých zemích vznikla vládní Strana národní jednoty a omezenou opoziční roli plnila Národní strana práce. Dne 15. prosince 1938 přijal parlament zmocňovací zákon, který rozšířil zákonodárné pravomoci prezidenta a vlády, a poté se Národní shromáždění již znovu nesešlo. Druhá republika proto nebyla totalitní diktaturou nacistického typu, ale od parlamentní demokracie první republiky se zřetelně posunula k autoritativnějšímu způsobu vládnutí.
Autonomie Slovenska a další územní ztráty
Územní a politická decentralizace pokračovala současně. První vídeňská arbitráž z 2. listopadu 1938, o níž rozhodly Německo a Itálie, přisoudila Maďarsku rozsáhlé části jižního Slovenska a Podkarpatské Rusi. Slovensko a Podkarpatská Rus zároveň získaly širokou autonomii v rámci zmenšeného společného státu. Vztahy mezi pražskou vládou a slovenskými autonomisty byly stále napjatější a Berlín této krize využíval k dalšímu oslabování Československa. Rozpad proto nevznikl jediným rozhodnutím v březnu 1939, ale navazoval na několik měsíců územních ztrát, institucionálních změn a sílícího německého tlaku.
Hitlerův tlak urychlil slovenské odtržení
Slovenský autonomismus a požadavky na větší samostatnost existovaly nezávisle na Německu, závěrečnou fázi krize však zásadně ovlivnil Hitler. Po zásahu pražské vlády proti Tisově autonomní vládě odjel Jozef Tiso 13. března 1939 do Berlína. Hitler mu dal najevo, že Německo hodlá proti českým zemím zakročit, a spojil budoucnost Slovenska s rychlým vyhlášením samostatnosti. Tiso následující den informoval slovenský sněm a ten 14. března vyhlásil samostatný Slovenský stát. Německý tlak tedy nebyl jediným zdrojem slovenského separatismu, v rozhodujících hodinách však zásadně urychlil rozpad společného státu.
Háchova noc v Berlíně nebyla svobodným vyjednáváním
Prezident Emil Hácha a ministr zahraničí František Chvalkovský dorazili 14. března do Berlína v situaci, kdy už německé vedení rozhodlo o vojenském obsazení českých zemí. Hitler Háchovi oznámil svůj záměr a němečtí představitelé hrozili tvrdými následky případného odporu. Německé jednotky navíc začaly ještě před dokončením berlínského jednání pronikat do části československého území. Nad ránem 15. března Hácha podepsal prohlášení, jímž svěřoval osud českého národa do Hitlerových rukou. Tento dokument proto nelze chápat jako výsledek rovnocenného a svobodného jednání mezi dvěma státy.
Rozpad státu rozdělil jeho území mezi tři odlišné režimy
Dne 15. března 1939 vstoupila německá vojska do Čech a Moravy a Československo přestalo existovat. Samostatné Slovensko se pod Tisovým vedením postupně ustavilo jako autoritářský stát úzce spojený s nacistickým Německem. Na Podkarpatské Rusi byla vyhlášena samostatná Karpatská Ukrajina, její existence však trvala jen krátce, protože území obsadila maďarská armáda. Rozpad Československa tak nebyl prostým rozdělením na českou a slovenskou část. Jednotlivá území se ocitla pod rozdílnými režimy a v rozdílném vztahu k nacistickému Německu.
Okupace českých zemí změnila i západní politiku
Obsazením převážně česky osídlených Čech a Moravy Hitler překročil argument sebeurčení německy mluvícího obyvatelstva, kterým zdůvodňoval požadavky během mnichovské krize. Březen 1939 proto výrazně oslabil v Londýně představu, že lze německou expanzi stabilizovat další omezenou revizí hranic. Dne 31. března Neville Chamberlain oznámil v britském parlamentu, že pokud bude polská nezávislost jasně ohrožena a Polsko se rozhodne bránit, Británie mu poskytne podporu. Francie se k této pozici připojila. Mezitím Hitler 16. března vyhlásil Protektorát Čechy a Morava, čímž začala nová etapa přímé německé okupace českých zemí.
Pokračujte v Chronotice
Více detailů, přehlednou strukturou kapitol a kvízy s vysvětlením najdete v mobilní aplikaci Chronotika.