II. světová válka · Československo a appeasement
Druhá republika a rozpad státu
Pět měsíců, které proměnily republiku
Pro pochopení rozpadu státu se vraťme k jeho vnitřnímu vývoji po Mnichovu. Období mezi Mnichovem a německou okupací trvalo méně než půl roku, ale jeho dopady nebyly jen změnou hranic. Republika musela řešit příchod uprchlíků z odstoupených oblastí a prohlubující se oslabení hospodářských, vojenských i politických základů. V těchto podmínkách vznikla krátká druhá republika.
Oslabení parlamentní demokracie
Politická proměna druhé republiky nebyla pouhou reakcí na zahraniční nebezpečí. Dosavadní stranický systém se rychle přeskupil. V českých zemích vznikla vládní Strana národní jednoty a omezenou opoziční roli plnila Národní strana práce. Dne 15. prosince 1938 přijal parlament zmocňovací zákon, který rozšířil zákonodárné pravomoci prezidenta a vlády, a poté se Národní shromáždění již znovu nesešlo.
Autonomie Slovenska a další územní ztráty
Po územních ztrátách získaly Slovensko a Podkarpatská Rus autonomní postavení v rámci zmenšeného společného státu. Vztahy mezi pražskou vládou a slovenskými autonomisty byly stále napjatější a Berlín této krize využíval k dalšímu oslabování Československa. Rozpad proto nevznikl jediným rozhodnutím v březnu 1939, ale navazoval na několik měsíců institucionálních změn a sílícího německého tlaku.
Hitlerův tlak urychlil slovenské odtržení
Slovenský autonomismus a požadavky na větší samostatnost existovaly nezávisle na Německu, závěrečnou fázi krize však zásadně ovlivnil Hitler. Po zásahu pražské vlády proti slovenské autonomní vládě odjel její dosavadní předseda Jozef Tiso 13. března 1939 do Berlína. Hitler mu dal najevo, že Německo hodlá proti českým zemím zakročit, a spojil budoucnost Slovenska s rychlým vyhlášením samostatnosti. Tiso následující den informoval slovenský sněm a ten 14. března vyhlásil samostatný Slovenský stát. Německý tlak tedy nebyl jediným zdrojem slovenského separatismu, v rozhodujících hodinách však zásadně urychlil rozpad společného státu.
Háchova noc v Berlíně nebyla svobodným vyjednáváním
Benešův nástupce v prezidentském úřadě Emil Hácha a ministr zahraničí František Chvalkovský dorazili 14. března do Berlína v situaci, kdy už německé vedení rozhodlo o vojenském obsazení českých zemí. Hitler Háchovi oznámil svůj záměr a němečtí představitelé hrozili tvrdými následky případného odporu. Německé jednotky navíc začaly ještě před dokončením berlínského jednání pronikat do části československého území. Nad ránem 15. března Hácha podepsal prohlášení, jímž svěřoval osud českého národa do Hitlerových rukou. Tento dokument proto nelze chápat jako výsledek rovnocenného a svobodného jednání mezi dvěma státy.
Rozpad státu rozdělil jeho území mezi tři odlišné režimy
Po zániku Československa se jeho území ocitlo pod třemi odlišnými režimy. V českých zemích Hitler 16. března vyhlásil Protektorát Čechy a Morava, podřízený německé okupační moci. Samostatné Slovensko se pod Tisovým vedením postupně ustavilo jako autoritářský stát úzce spojený s nacistickým Německem. Na Podkarpatské Rusi byla vyhlášena samostatná Karpatská Ukrajina, její existence však trvala jen krátce, protože území obsadila maďarská armáda. Rozpad Československa tak nebyl prostým rozdělením na českou a slovenskou část. Jednotlivá území se ocitla pod rozdílnými režimy a v rozdílném vztahu k nacistickému Německu.
Okupace českých zemí změnila i západní politiku
Okupace českých zemí měla vedle vnitřních důsledků také mezinárodní dopad. Britská reakce na březnovou okupaci se konkretizovala 31. března, kdy Neville Chamberlain v parlamentu přislíbil podporu Polsku, pokud bude jeho nezávislost jasně ohrožena a země se rozhodne bránit. Francie se k této pozici připojila.
Pokračujte v Chronotice
Více detailů, přehlednou strukturou kapitol a kvízy s vysvětlením najdete v mobilní aplikaci Chronotika.