II. světová válka · Československo a appeasement
Okupace a vznik Protektorátu
15. březen 1939: okupace českých zemí
V noci z 14. na 15. března 1939 byl prezident Emil Hácha v Berlíně vystaven tvrdému německému nátlaku a přijal požadavek, aby československé ozbrojené síly nekladly postupujícím německým jednotkám odpor. Wehrmacht 15. března obsadil Čechy a Moravu a následujícího dne Hitler výnosem zřídil Protektorát Čechy a Morava. Británie ani Francie kvůli okupaci Německu válku nevyhlásily. Březnový zábor přesto představoval zásadní předěl, protože německá expanze nyní otevřeně zasáhla převážně české území a překročila dosavadní veřejné zdůvodňování Hitlerových územních požadavků sebeurčením německy mluvícího obyvatelstva.
Protektorát: autonomie podřízená říšské moci
Protektorát si zachoval prezidenta Emila Háchu, českou vládu a část domácí správní soustavy, nešlo však o suverénní stát. Hitlerův výnos z 16. března svěřoval Německé říši zahraniční vztahy a vojenskou ochranu území, podřizoval jí celní prostor a umožňoval rozsáhlé zásahy do protektorátní správy. Nad českými orgány stál říšský protektor, jímž se stal Konstantin von Neurath. Formální autonomie tak fungovala pouze v mezích, které určovala německá okupační moc.
Český průmysl ve službách německé válečné ekonomiky
Okupací získalo Německo kontrolu nad významnou průmyslovou základnou se strojírenskými, hutními a zbrojními podniky včetně Škodových závodů. Po vypuknutí války se protektorátní hospodářství stále těsněji začleňovalo do německé válečné ekonomiky, civilní výroba ustupovala vojenským zakázkám a rostl tlak na pracovní sílu. Hospodářský význam českých zemí současně ovlivňoval způsob okupace. Německé vedení mělo zájem na udržení výroby a veřejného pořádku, což se prolínalo s represivními a dlouhodobými germanizačními záměry.
Listopad 1939: popravy studentů a zavření vysokých škol
Okupační režim od počátku používal cenzuru, zatýkání a policejní násilí proti skutečným i domnělým odpůrcům. Výrazným mezníkem se staly demonstrace 28. října 1939, při nichž byl smrtelně zraněn student medicíny Jan Opletal. Jeho pohřeb 15. listopadu přerostl v další protest. V odvetě nacisté 17. listopadu bez soudu popravili devět studentských představitelů, přibližně 1 200 studentů zatkli a poslali do koncentračního tábora Sachsenhausen a české vysoké školy uzavřeli. Původně dočasné opatření trvalo až do konce okupace.
Rasová perzekuce a první struktury odboje
Pro Židy v českých zemích znamenalo zřízení Protektorátu rychlé rozšiřování diskriminačních opatření, vyřazování z profesního a veřejného života a systematické zabavování majetku. Jednotlivé deportační akce začaly již na podzim 1939, zatímco systematické deportace z Protektorátu se rozběhly od podzimu 1941. Současně vznikaly ilegální organizace jako Obrana národa, Politické ústředí a Petiční výbor Věrni zůstaneme. Jejich činnost se propojovala s československým exilem, který usiloval o mezinárodní uznání kontinuity Československa a jeho budoucí obnovu. Zánik vlastního státu tedy neznamenal zánik československého politického a vojenského odporu.
Od okupace Prahy k britské záruce Polsku
Obsazení českých zemí oslabilo v Británii představu, že Hitlerovy územní ambice lze omezit uspokojením požadavků spojovaných s německým sebeurčením. Dne 31. března 1939 Neville Chamberlain v Dolní sněmovně oznámil britskou záruku polské nezávislosti a uvedl, že obdobný postoj zaujímá Francie. Nešlo o automatický závazek zasáhnout v každém německo-polském sporu, ale o příslib podpory v případě akce, která by jasně ohrozila polskou nezávislost a které by se Polsko rozhodlo bránit. Hitler přesto pokračoval v přípravách útoku a zároveň se snažil vyloučit sovětský zásah. Tento vývoj v srpnu 1939 vyústil v německo-sovětský pakt o neútočení, který otevřel cestu k napadení Polska.
Pokračujte v Chronotice
Více detailů, přehlednou strukturou kapitol a kvízy s vysvětlením najdete v mobilní aplikaci Chronotika.