II. světová válka · Pakt diktátorů a začátek války
Molotov–Ribbentrop
Dohoda mezi ideologickými nepřáteli
Dne 23. srpna 1939 podepsali v Moskvě německý ministr zahraničí Joachim von Ribbentrop a sovětský lidový komisař zahraničních věcí Vjačeslav Molotov německo-sovětský pakt o neútočení. Dohoda působila překvapivě, protože nacismus stavěl bolševismus mezi své hlavní ideologické nepřátele a sovětská propaganda dlouhodobě vystupovala proti nacistickému Německu. Nešlo však o ideologické smíření. Obě vlády daly v létě 1939 přednost bezprostředním strategickým zájmům před vzájemným nepřátelstvím.
Moskva mezi dvěma diplomatickými cestami
Británie, Francie a Sovětský svaz během jara a léta 1939 jednaly o společném postupu proti další německé agresi. Rozhovory komplikovala hluboká vzájemná nedůvěra, spory o rozsah vzájemných záruk a především otázka, jak by Rudá armáda mohla Německu vojensky čelit bez průchodu přes Polsko nebo Rumunsko. Polská vláda se vstupu sovětských vojsk obávala a předem jej odmítala. Když se trojstranná jednání v srpnu dostala do slepé uličky, Moskva už současně vedla rychle postupující rozhovory s Berlínem.
Hitler odstraňuje překážku před útokem na Polsko
Pro Hitlera měl pakt bezprostřední význam v plánovaném útoku na Polsko. Po britských a francouzských závazcích vůči Polsku muselo německé vedení počítat s možností širší evropské války. Dohoda se Sovětským svazem odstraňovala riziko, že Moskva vystoupí proti německému útoku, a výrazně snižovala nebezpečí okamžité války na dvou frontách. Hitler tím nezískal jistotu, že Británie a Francie zůstanou stranou, získal však mnohem příznivější podmínky pro zahájení polského tažení.
Tajný protokol rozděluje východní Evropu
Veřejná smlouva zavazovala Německo a Sovětský svaz k neútočení a byla uzavřena na deset let. Mnohem závažnější důsledky měl tajný dodatkový protokol, který vymezil německé a sovětské sféry zájmu ve východní Evropě. Finsko, Estonsko a Lotyšsko připadly do sovětské sféry, zatímco Litva byla původně převážně zařazena do německé. Sovětská strana zároveň deklarovala zájem o Besarábii. V případě Polska měla přibližnou hranici obou sfér tvořit linie řek Narev, Visla a San, přičemž otázka další existence samostatného polského státu byla ponechána budoucímu vývoji.
Sovětský prostor pro odklad a expanzi
Také pro sovětské vedení představovala dohoda okamžitou strategickou výhodu. Odkládala přímý střet s Německem a současně otevírala možnost prosazovat sovětskou moc v oblastech, které tajný protokol uznával za sféru Moskvy. Stalin proto nemusel volit pouze mezi spojenectvím se západními mocnostmi a diplomatickou izolací. Dohoda s Hitlerem nabízela jinou cestu, při níž mohl Sovětský svaz zůstat mimo první německo-západní střet a zároveň posunout svou mocenskou pozici směrem na západ.
Rozdělení sfér se mění v územní skutečnost
Důsledky dohody se projevily během několika týdnů. Německo napadlo Polsko 1. září 1939 a Sovětský svaz vstoupil do jeho východní části 17. září. Dne 28. září obě mocnosti uzavřely německo-sovětskou smlouvu o hranicích a přátelství, která upravila původní rozdělení. Litva se přesunula do sovětské sféry a nově byla stanovena hranice mezi německým a sovětským zájmovým prostorem na území poraženého Polska. Podrobnosti samotných invazí a následných represí tvoří další části kurzu.
Dočasná spolupráce nezrušila budoucí střet
Pakt Molotov–Ribbentrop nebyl formální vojenskou aliancí a neznamenal, že nacistické Německo a Sovětský svaz přijaly společnou ideologii. Současně jej nelze zmenšovat na pouhou technickou dohodu o neutralitě. Umožnil rozdělení Polska, vytvořil rámec pro další německo-sovětskou spolupráci a usnadnil sovětské rozšiřování moci ve východní Evropě. Pro Hitlera však zůstávalo uspořádání dočasným prostředkem. Dne 22. června 1941 Německo pakt porušilo útokem na Sovětský svaz, čímž se původní ideologické a mocenské nepřátelství znovu proměnilo v otevřenou válku.
Pokračujte v Chronotice
Více detailů, přehlednou strukturou kapitol a kvízy s vysvětlením najdete v mobilní aplikaci Chronotika.