II. světová válka · Pakt diktátorů a začátek války
Napadení Polska
1. září 1939: útok bez vyhlášení války
Od pozdějšího osudu paktu se vraťme k německému útoku na Polsko z 1. září 1939. Útok zahájený bez vyhlášení války nebyl pohraničním střetem o Gdaňsk, jehož připojení Německo požadovalo, ale předem připravenou válkou proti polskému státu. Nacistický režim ji propagandisticky ospravedlňoval údajnými polskými provokacemi, mezi něž patřil i fingovaný přepad vysílače v Gliwicích. Německo nasadilo přibližně 60 divizí a téměř 1,5 milionu mužů. Útok zahájený ze severu, západu a jihu tak otevřel druhou světovou válku v Evropě.
Polská obrana spoléhala na válku na dvou frontách
Polská strategická situace byla krajně nevýhodná. Německé území, Východní Prusko a po březnu 1939 také Německem ovládané české země a spojenecké Slovensko umožňovaly útok z několika směrů. Hluboký ústup na východ by zároveň znamenal předem opustit velkou část obyvatelstva, průmyslu a komunikačních uzlů. Polský plán „Západ“ proto předpokládal obranu rozsáhlého území a postupné zpomalování nepřítele do chvíle, kdy Francie vyvine rozhodující tlak na západě. Británie a Francie skutečně 3. září vyhlásily Německu válku, jejich bezprostřední vojenské akce však průběh bojů v Polsku zásadně nezměnily.
Rychlé průlomy a obkličování polských armád
Německé velení soustředilo tankové a motorizované svazky na hlavních směrech postupu a podporovalo je silným letectvem. Průlomy měly rozrušit polské velení, obejít obranná postavení a uzavírat větší skupiny jednotek do obklíčení. Polská armáda kladla na řadě míst tvrdý odpor a podnikla také rozsáhlý protiútok u Bzury, nedokázala však obnovit souvislou frontu. Německé jednotky dosáhly předměstí Varšavy už 8. září a operační situace obránců se během prvních dvou týdnů prudce zhoršila.
„Blesková válka“ je užitečná, ale nepřesná zkratka
Polská kampaň se stala jedním z klasických příkladů takzvaného Blitzkriegu. Tento pojem však může vytvářet dojem, že Německo vstupovalo do války s jednotnou a přesně formulovanou doktrínou „bleskové války“. Historický obraz je složitější. Německý úspěch skutečně závisel na rychlosti, soustředění obrněných jednotek, rádiovém spojení, letecké podpoře a schopnosti využívat průlomy, ale celý Wehrmacht nebyl plně mechanizovanou armádou a „Blitzkrieg“ netvořil před rokem 1939 ucelenou oficiální strategii. Přesnější je proto mluvit o účinné kombinaci mobilního operačního vedení, místní převahy a rychlého obkličování.
Sovětský vpád uzavřel možnost pokračovat v obraně
Vstup Rudé armády do východního Polska nevysvětluje německé průlomy z prvních dvou týdnů války, kdy už byla polská situace mimořádně vážná. Zásadně však zmenšil prostor pro další organizovanou obranu a otevřel druhou frontu právě v oblasti, kam se stahovaly některé polské síly. Polské nejvyšší politické a vojenské vedení poté přešlo přes Rumunsko do zahraničí.
Pád Varšavy neznamenal konec polské války
Varšava po těžkém bombardování a ostřelování kapitulovala 28. září. Poslední větší operační uskupení polské armády složilo zbraně po bojích u Kocku 6. října. Tím skončila organizovaná kampaň na polském území, nikoli však účast Polska ve válce. Polský stát nepodepsal politickou kapitulaci. V exilu vznikla nová vláda a polské ozbrojené síly byly postupně obnoveny ve Francii a později v Británii a dalších spojeneckých zemích.
Násilí proti civilistům bylo součástí války od jejího počátku
Německá agrese nebyla vedena pouze proti polské armádě. Za postupujícími vojsky působily jednotky nacistické organizace SS, bezpečnostní policie a takzvané Einsatzgruppen, mobilní skupiny nacistického bezpečnostního aparátu. Tyto složky zatýkaly a vraždily skutečné i domnělé odpůrce německé moci. Terčem se stávali členové polských elit, duchovní, učitelé, Židé, civilní rukojmí i váleční zajatci. Na represích a odvetných akcích se v řadě případů podílely také jednotky Wehrmachtu. Brutalita roku 1939 proto nebyla pouze předzvěstí pozdější války na východě. Už polské tažení spojovalo vojenskou agresi s nacistickými rasovými a politickými cíli.
Porážku vystřídalo rozdělení a okupace
Německo připojilo k Říši rozsáhlé západní a severní oblasti, zatímco z velké části zbývajícího německy okupovaného území vytvořilo Generální gouvernement, území pod německou okupační správou nepřipojené přímo k Říši. Sovětský svaz obsadil a následně anektoval východní oblasti Polska. Vojenská porážka tak přešla do dvou odlišných okupačních režimů, které oba provázely rozsáhlé represe. Sovětský vpád, následující rozdělení Polska a zločin v Katyni proto vyžadují samostatné pokračování.
Pokračujte v Chronotice
Více detailů, přehlednou strukturou kapitol a kvízy s vysvětlením najdete v mobilní aplikaci Chronotika.