II. světová válka · Holokaust
Ghetta a deportace
Ghetta byla nástrojem izolace, kontroly a postupně také masového vraždění
Nacisté a jejich spojenci vytvořili během Holocaustu více než 1 300 ghett, převážně v okupovaném Polsku, Pobaltí a na dobytém území Sovětského svazu. Jejich podoba nebyla jednotná. Některá byla uzavřena zdmi nebo ploty, jiná zůstávala formálně otevřená, ale jejich obyvatelé je nesměli opouštět bez povolení. Některá existovala několik let, jiná pouze týdny. V letech 1939 až 1941 sloužila ghetta především k segregaci, kontrole, vyvlastnění a soustředění židovského obyvatelstva. Jejich pozdější využití k deportacím a vraždění navazovalo na tuto původní soustřeďovací funkci.
Přelidnění a hlad byly součástí každodennosti ghett
Německé úřady soustřeďovaly velké množství lidí do prostorů, které pro ně nebyly určeny. Ve varšavském ghettu žilo v době největšího přelidnění přes 400 000 Židů. Několik rodin často sdílelo jediný byt a nedostatek čisté vody, paliva a léků usnadňoval šíření nemocí. Příděly potravin nestačily k přežití a stovky tisíc lidí v evropských ghettech zemřely na podvýživu, nemoci, vyčerpání a další důsledky těchto podmínek. Hranice mezi německou politikou a jednotlivými příčinami smrti proto nelze uměle oddělovat. Hlad a epidemie nebyly pouze nešťastnými vedlejšími následky přelidnění, ale výsledkem systému, který Židům záměrně odpíral prostředky potřebné k normálnímu životu.
Přežívání vyžadovalo pašování, vzájemnou pomoc a zachování společenského života
Obyvatelé ghett nebyli pasivními objekty nacistické politiky. Jejich možnosti byly drasticky omezené, přesto se snažili získávat potraviny na černém trhu, pašovat je přes hranice ghetta, provozovat polévkové kuchyně a nemocnice a pečovat o děti a staré lidi. V řadě ghett fungovalo tajné vyučování, knihovny, náboženský život, kulturní akce a ilegální tisk. Tyto činnosti nelze zaměňovat za možnost svobodně rozhodovat o vlastním osudu. Představovaly však způsoby, jak si lidé v podmínkách násilné izolace uchovávali sociální vazby, znalosti, důstojnost a někdy také možnost fyzicky přežít. Pašeráci přitom riskovali uvěznění nebo smrt a významnou roli v získávání potravin často hrály i děti.
Ringelblumův archiv proměnil dokumentování života v jednu z forem odporu
Ve varšavském ghettu vytvořil historik Emanuel Ringelblum se spolupracovníky tajný archiv známý jako Oneg Šabat. Shromažďovali deníky, úřední dokumenty, ilegální tisk, výpovědi uprchlíků, kresby, básně, přídělové lístky i údaje o německých zločinech. Jejich cílem bylo zachovat svědectví o společnosti, kterou okupanti ničili, a vytvořit materiál pro budoucí historické poznání a spravedlnost. Část sbírky ukryli během deportací v kovových schránkách a konvích na mléko. Dvě z ukrytých částí byly po válce nalezeny. Archiv dnes umožňuje sledovat historii ghetta nejen očima pachatelů a jejich administrativy, ale také prostřednictvím hlasů samotných vězněných lidí.
Židovské rady fungovaly pod německým donucením a čelily krajním dilematům
Německé úřady zřizovaly v ghettech židovské rady označované jako Judenräte nebo rady starších a nutily je předávat příkazy, evidovat obyvatelstvo, organizovat nucenou práci a zajišťovat některé správní úkoly. Rady současně provozovaly sociální péči, nemocnice, zásobování a další služby, bez nichž by byly životní podmínky ještě horší. S nástupem deportací se jejich postavení stávalo krajně tragickým. Němci po nich někdy požadovali seznamy osob určených k deportaci a přenášeli tak část administrativní práce na samotné oběti. Reakce jednotlivých rad a jejich představitelů se výrazně lišily podle místa a situace. Někteří věřili, že pracovní produktivita může zachránit alespoň část komunity, jiní odmítali spolupráci nebo podporovali podzemí. Jejich jednání proto nelze hodnotit bez podmínek systematického teroru, v nichž fakticky rozhodovali okupanti.
Rok 1942 proměnil likvidaci ghett v masové deportace na smrt
Od roku 1942 začaly německé úřady ve velkém likvidovat ghetta a jejich obyvatele deportovat do vražedných center nebo zabíjet přímo na místě. Z Lodže odjížděly od ledna 1942 transporty do Chełmna, kde byli deportovaní vražděni v plynových vozech. Ve Varšavě začala 22. července 1942 takzvaná velká deportace. Do 21. září bylo přibližně 265 000 Židů odvezeno do Treblinky a zavražděno, zatímco další desetitisíce lidí zemřely nebo byly zabity v samotném ghettu. Železnice tím propojila ghetta a shromaždiště s místy masového vraždění. Transport tak nebyl neutrálním přesunem obyvatelstva, ale součástí vražedného procesu.
Terezín se stal hlavním tranzitním ghettem pro Židy z Protektorátu
Pro pochopení role Terezína v deportacích je třeba vrátit se k podzimu 1941. Systematické deportace Židů z Protektorátu Čechy a Morava začaly v říjnu, nejprve transporty z Prahy do Lodže a dalšími transporty na okupovaný východ. V listopadu 1941 nařídil zastupující říšský protektor Reinhard Heydrich vytvoření ghetta v Terezíně. První pracovní komando tam přijelo 24. listopadu a od konce měsíce začaly hromadné transporty. Terezín měl několik funkcí. Pro české Židy byl především tranzitním ghettem před dalšími deportacemi, současně zde byli později soustřeďováni také starší němečtí a rakouští Židé a další vybrané skupiny. Od listopadu 1941 do jara 1945 bylo do Terezína deportováno téměř 74 000 Židů z českých zemí a přibližně osmdesát procent z nich bylo odtud posláno dále do ghett, táborů, míst hromadného vraždění a vražedných center na východě. Jen malá část deportovaných přežila.
Wannsee mělo koordinovat už probíhající celoevropskou genocidu
Ghetta a deportace ukazují, proč nelze Holocaust vysvětlovat pouze historií vražedných center. Genocida postupovala prostřednictvím segregace, konfiskací, nucené práce, hladu, administrativní evidence, transportů, masových střeleb a nakonec stále rozsáhlejšího systému organizovaného vraždění. Dne 20. ledna 1942 se v berlínské vile u jezera Wannsee sešlo patnáct vysokých představitelů SS, nacistické strany a státních úřadů. Nescházeli se proto, aby teprve rozhodli, zda budou evropští Židé vražděni. Masové vraždění už probíhalo a Chełmno už zabíjelo deportované Židy plynem. Význam konference spočíval především v koordinaci, vyjasnění pravomocí a zapojení dalších státních institucí do celoevropského programu, jehož organizace je tématem následující části.
Pokračujte v Chronotice
Více detailů, přehlednou strukturou kapitol a kvízy s vysvětlením najdete v mobilní aplikaci Chronotika.