II. světová válka · Holokaust
Wannsee
Wannsee nebylo počátkem vyvražďování
Konference ve Wannsee navazovala na již probíhající masové střelby na okupovaném sovětském území a vraždění plynovými vozy v Chełmnu. Už na podzim 1941 začaly také přípravy vražedných center pozdější Aktion Reinhard, operace zaměřené na vyvraždění polských Židů.
Heydrich usiloval o jednotnou koordinaci
Schůzku svolal Reinhard Heydrich, šéf Hlavního úřadu říšské bezpečnosti, který chtěl prosadit vedoucí úlohu svého aparátu při provádění „konečného řešení“ a získat spolupráci dalších institucí. Opíral se přitom o pověření říšského maršála Hermanna Göringa z 31. července 1941 k přípravě „celkového řešení židovské otázky“ v německé sféře vlivu v Evropě. K jednání proto byli přizváni představitelé ministerstev zahraničí, vnitra a spravedlnosti, okupačních úřadů, stranického aparátu i dalších institucí, jejichž součinnost byla pro deportace a konfiskace nezbytná.
Jedenáct milionů lidí v celoevropském plánu
Dochovaný zápis z konference ve Wannsee, označovaný jako protokol, ukazuje mimořádný geografický rozsah plánované genocidy. V přehledu, který Heydrich předložil účastníkům, bylo uvedeno přibližně jedenáct milionů Židů z evropských zemí. Seznam zahrnoval nejen území pod německou kontrolou a státy Osy, tedy spojeneckého bloku nacistického Německa, ale také například Británii a několik neutrálních zemí. Nešlo tedy pouze o plán pro Židy, kteří už byli v dosahu německých deportací. Dokument zachycoval ambici odstranit židovské obyvatelstvo z celé Evropy, pokud by jej nacistické Německo dokázalo dostat pod svou moc.
Eufemismy zakrývaly vražedný obsah
Dochovaný protokol sestavil Adolf Eichmann podle poznámek ze schůzky a nejde o doslovný stenografický záznam. Jeho jazyk je výrazně eufemistický. Hovoří o „evakuaci na východ“, pracovním nasazení a o tom, že značná část deportovaných během nucené práce odpadne přirozeným úbytkem. U těch, kteří by přežili, počítal text s dalším „odpovídajícím zacházením“. Ve spojení s již probíhajícími masovými vraždami a dalšími prameny je význam těchto formulací zřejmý. Administrativní jazyk popisoval postup vedoucí k fyzickému zničení evropských Židů.
Právní kategorie se staly součástí genocidní administrativy
Významnou část jednání zabraly otázky, koho má nacistická rasová legislativa zahrnout do deportací. Účastníci probírali postavení lidí označovaných norimberskými zákony za „míšence“, tedy osoby s částečným židovským původem podle nacistických pravidel, dále Židů žijících ve smíšených manželstvích s nežidovskými partnery a jejich rodinných příslušníků. Hovořilo se také o Terezíně jako místě určeném mimo jiné pro starší Židy a některé další vybrané kategorie. Tyto diskuse neznamenaly pochybnost o samotné genocidní politice. Ukazují spíše, jak se rasová ideologie převáděla do právních definic, výjimek a správních postupů.
Konference propojila instituce, které měly genocidu uskutečňovat
Jednání ve Wannsee ukazuje praktickou podobu spolupráce institucí zapojených do genocidy. Účastníci nevystupovali proti základnímu směru politiky a jednání pomohlo vyjasnit kompetence a administrativní spolupráci. V roce 1942 deportace a vraždění prudce zesílily, tento vývoj však nelze vysvětlovat jako jednoduchý důsledek jediného lednového setkání. Wannsee bylo důležitým článkem širšího procesu radikalizace a organizace genocidy.
Od koordinace k masovému vraždění v Aktion Reinhard
Nejkrvavější fáze vyvražďování polských Židů se rozvinula v rámci Aktion Reinhard, jejíž přípravy začaly ještě před konferencí ve Wannsee. V okupovaném Polsku vznikla vražedná centra Bełżec, Sobibór a Treblinka, vybudovaná především pro rychlé masové zabíjení deportovaných lidí. V těchto centrech a při souvisejících masových střelbách bylo v rámci operace zavražděno přibližně 1,7 milionu Židů. Následující výklad se zaměří na přípravy a fungování této operace.
Pokračujte v Chronotice
Více detailů, přehlednou strukturou kapitol a kvízy s vysvětlením najdete v mobilní aplikaci Chronotika.