II. světová válka · Holokaust
Aktion Reinhard
Tři centra určená především k masovému vraždění
Auschwitz-Birkenau se stal nejznámějším symbolem Holocaustu, ale velká část polských Židů byla zavražděna jinde. Bełżec, Sobibór a Treblinka vznikly v okupovaném Polsku jako vyhlazovací centra Aktion Reinhard. Na rozdíl od rozsáhlého komplexu Auschwitz, který spojoval koncentrační tábor, nucenou práci a masové vraždění, byla tato tři zařízení vybudována především pro rychlé zabíjení deportovaných Židů. Naprostá většina příchozích zde nebyla registrována jako dlouhodobí vězni, ale byla krátce po příjezdu zavražděna.
Přípravy začaly ještě před konferencí ve Wannsee
Přípravy Aktion Reinhard navazovaly na již zmíněné Himmlerovo pověření Odila Globocnika z podzimu 1941 k organizaci vyvraždění Židů v Generálním gouvernementu. Zatímco přípravy tedy předcházely konferenci ve Wannsee, pojmenování operace vzniklo později. Odkazovalo na Reinharda Heydricha, který v červnu 1942 zemřel na následky atentátu v Praze.
Personál Aktion T4 přenesl zkušenosti s vražděním plynem
Při budování vyhlazovacích center nacisté využili personál a zkušenosti programu Aktion T4, v jehož rámci byli v Německu a Rakousku vražděni lidé s postižením a další pacienti ústavů. Z tohoto prostředí přišel také Christian Wirth, který se stal inspektorem vyhlazovacích center Aktion Reinhard. Německý personál Bełżce, Sobibóru a Treblinky pocházel z velké části právě z programu T4. Ve všech třech centrech byli lidé vražděni oxidem uhelnatým, který byl z motorů veden do pevných plynových komor.
Deportace z ghett směřovaly přímo ke smrti
Masové vraždění v Bełżci začalo v březnu 1942, Sobibór zahájil provoz v květnu a Treblinka II v červenci. Transporty přivážely především Židy z ghett v okupovaném Polsku, do Sobibóru a Treblinky však dorazili také deportovaní z dalších částí Evropy. Bezprostřednímu zavraždění v plynových komorách unikla jen malá část příchozích, kterou pachatelé dočasně ponechávali naživu a nutili vykonávat práce nezbytné pro chod vražedného zařízení.
Součástí operace byla systematická loupež
Aktion Reinhard nebyla pouze mechanismem deportace a vraždění. Pachatelé systematicky zabavovali majetek obětí a židovští vězni byli nuceni třídit oděvy a další předměty zavražděných. Část uloupeného majetku byla soustřeďována ve skladech v Lublinu, v táborovém komplexu Lublin-Majdanek a v pracovních táborech Trawniki a Poniatowa. Vyvražďování se tak propojovalo s hospodářským využíváním obětí a jejich majetku, které bylo administrativně organizovanou součástí nacistické perzekuce.
Vězni se vzbouřili v Treblince i Sobibóru
Ani podmínky vyhlazovacích center nevylučovaly odpor. Dne 2. srpna 1943 vypuklo povstání v Treblince, při němž se vězni zmocnili části zbraní, zapálili objekty a stovkám z nich se podařilo proniknout z areálu. Dne 14. října následovalo organizované povstání v Sobibóru, kde vězni zabili několik příslušníků táborového personálu a přibližně tři sta lidí uprchlo. Mnozí byli později dopadeni a zavražděni, části uprchlíků se však podařilo přežít válku. Obě povstání připomínají, že ani lidé určení k okamžitému zavraždění nebyli pouze pasivními objekty nacistické politiky.
Likvidace center měla zahladit důkazy
Když se vražedné operace v jednotlivých centrech blížily ke konci, SS se snažila odstranit důkazy. Vězni byli nuceni otevírat masové hroby a spalovat těla, zařízení byla rozebírána a místa někdejších center byla upravována tak, aby zakryla jejich původní účel. Bełżec byl likvidován jako první, po povstání následovala Treblinka a nakonec Sobibór. Aktion Reinhard uzavřela v listopadu 1943 další masová vražedná operace označovaná jako Aktion Erntefest, při níž SS a policie během dvou dnů zastřelily přibližně 42 000 židovských vězňů v oblasti Lublinu.
Přibližně 1,7 milionu zavražděných a širší geografie Holocaustu
Z přibližně 1,7 milionu Židů zavražděných v rámci Aktion Reinhard zahynulo podle United States Holocaust Memorial Museum asi 1,5 milionu v Bełżci, Sobibóru a Treblince; další byli zavražděni při souvisejících hromadných střelbách. Aktion Reinhard přitom není označením pro všechna nacistická vyhlazovací centra. Chełmno ani Auschwitz-Birkenau do ní nepatřily. Právě Auschwitz však později spojil masové vraždění s rozsáhlým koncentračním a pracovním komplexem a v roce 1944 se stal hlavním cílem deportací Židů z Maďarska. Přibližně 430 000 jich bylo během roku deportováno do Auschwitz, což otevírá další část příběhu Holocaustu.
Pokračujte v Chronotice
Více detailů, přehlednou strukturou kapitol a kvízy s vysvětlením najdete v mobilní aplikaci Chronotika.